ABC CHOVU VČELÍCH MATEK

                                                                                                          Matky                

 

 

TROCHU TEORIE DO ZAČÁTKU. 2    

JAK ZÍSKÁME NEOPLOZENÉ MATKY. 4

JAK S ROJOVÝMI MATEČNÍKY. 5

JAK S MATEČNÍKY Z TICHÉ VÝMĚNY. 11

ŘÍZENÝ ODCHOV MÁ MNOHO PŘEDNOSTÍ 24

Sériový odchov. 32

Odchov z vajíčka nebo z larvičky. 38

Získávání plemeniva. 43

Úprava plemeniva. 49

Přelarvování 70

Dvojí přelarvování 80

Přenášení vajíček podle Örösiho. 83

ODCHOV BEZ MATKY MÁ BOHATOU TRADICI 88

U JEDNÉ CHOVNÉ METODY NEZŮSTANEME. 111

METODY VELKOCHOVŮ. 129

JAK CHOVÁ BRATR ADAM. 144

METODA BEZ PŘÍPRAVY CHOVNÉHO VČELSTVA. 159

CO SE ZAVÍČKOVANÝMI MATEČNÍKY. 192

ZNOVU O MATEČNÍCÍCH, ALE JINAK. 203

JDE TO I S NAČATÝMI MATEČNÍKY. 211

MATKY SE LÍHNOU. 227

MILOVÁNÍ DALEKO A VYSOKO. 236

CHOVNÉ ÚLKY - DOČASNÁ OBYDLÍ MALÝCH VČELSTEV. 257

PLEMENÁČ JE VHODNÝ PRO MENŠÍ VČELAŘE. 258

NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ JE OPLODŇÁČEK. 270

PŘÍPRAVA OPLODŇÁČKU. 273

OSAZOVÁNÍ 280

MEZI MALÉ CHOVNÉ ÚLKY PATŘÍ SEKCE. 305

NENÍ NEJLEPŠÍ CHOVNÝ ÚLEK. 310

ÚSKALÍ PÁŘENÍ 333

A CO INSEMINACE. 356

DŮLEŽITOST TRUBCŮ. 371

POČASÍ JE NEVYZPYTATELNÉ. 398

MATKY ZAČALY KLÁST. 413

TAKÉ MATKY MAJÍ MÍT OSOBNÍ DOKLADY. 433

NAŠE ÚSILÍ JE ZHODNOCENO AŽ VE VČELSTVU. 441

VYUŽITÍ MATEK. 448

ÚSPĚŠNÉ PŘIJETÍ JE UMĚNÍ, ALE TAKÉ ŠTĚSTÍ 457

NEJJISTĚJŠÍ JE SMETENEC A ODDĚLEK. 488

A PŘECE SE VĚTŠINA MATEK PŘIDÁVÁ DO VČELSTEV. 502

VÝMĚNA NETRADIČNÍ POMOCÍ MATEČNÍKU. 516

KDY MATKY VYMĚŇOVAT. 537

ZÁVĚR. 559

PLEMENÁŘSKÁ PRÁCE V CHOVU VČEL - ROZDĚLENI CHOVŮ. 581

 

 TROCHU TEORIE DO ZAČÁTKU

 

Každá praktická činnost musí mít své teoretické zázemí. Pouhá zkušenost nestačí. To platí i v chovu včel a zvlášť v chovu včelích matek. Proto byste při odchovu matek měli mít stále na mysli alespoň několik základních teoretických poznatků.

1. Dělnice i matka se vyvíjejí z oplozených vajíček, mezi nimiž nejsou ani genetické, ani morfologické rozdíly. Rozdíl není ani v nejranějším období larválního vývoje. Teprve od druhého dne začíná být patrný rozdíl jak ve velikosti larvy, tak ve vývinu vaječníků. Postupným růstem dochází k stále výraznější diferenciaci. Jedinou příčinou pohlavního rozlišování je množství a kvalita bodávané potravy. Zatímco dělničí larvy dostávají čistou krmnou šťávu - produkt hltanových žláz mladušek - v poměrně malém množství nejdéle do stáří 3½ dne, larvy matečné jsou jí vyživovány po celou dobu svého vývoje a v takovém nadbytku, že v ní neustále „plavou“.

Těch 4½ až 5½ dne larválního stadia matky je rozhodujícím obdobím pro to, aby se z vajíčka vyvinula dokonalá samička - matka, ale také pro to, aby matka byla tělesně zdatná.

 

2. Na konci tohoto vývojového stadia larva matky přestane přijímat potravu a včely mateří buňku zavíčkují. Do této doby zvýšila svou hmotnost více než 1000krát.

 

V zavíčkovaném matečníku se larva napřímí, protáhne se do délky a zapřádá se; zapřádáni trvá 1½ - 2½ dne. Během této doby se začíná formovat nový tělesný tvar - hlavní rozčlenění těla - a začátky nohou a křídel. Z larvy se stává předkukla.

 

V pozdějším stadiu kukly dochází k vlastní metamorfóze, tj. k úplné přestavbě všech buněk, k vytvoření nových vnitřních orgánů a ke konečné vnější podobě. V každé hodině, ba minutě se formuje část některého orgánu, a teprve, když je vnitřní přestavba skončena, to je v posledních dvou dnech stadia kukly, se dokončuje i vývin nohou a křídel a tělo se postupně zbarvuje. V posledních dvou dnech se snižuje i citlivost na teplotu prostředí, takže dočasný nebo krátkodobý pokles teploty pod optimálních 35°C dokončovanou proměnu neohrozí -říkáme, že matečník v této době je již zralí. Líhnout by se však matka měla opět v optimálních podmínkách, nejlépe v prostředí včelího společenství.

 

Celková doba vývoje matky trvá 15½ až 16½ dne, průměrně 16 dní. Vyšší teplota a větší síla včelstva zkracují vývoj a naopak ve slabém včelstvu a za nižší teploty se vývoj prodlužuje.

 

Líhne-li se matka později než za 17 dní, došlo v období jejího vývoje pravděpodobně k nějaké poruše; taková matka je nedokonalá a má být utracena.

 

Při odchovu matek je vhodné dodržovat tyto zásady:

 

1. Protože diferenciace mezi larvou dělničí a larvou mateří začíná velmi brzy již v druhém dni vývoje larvy, budeme pro odchov matek vybírat a jako chovný materiál používat larvy co nejmladší, ve věku ¾ — 1 dne, nejvýše 1½ dne.

 

2. Mateří larvy potřebují k dokonalému a plnohodnotnému vývinu velké množství krmné šťávy - mateří kašičky, kterou dokáží produkovat především mladušky - kojičky, to je včely ve věku 6 - 10 dní. Proto musí být počet včel této kategorie v chovném včelstvu co největší.

 

3. Ve stadiu kukly dochází k úplnému rozbouráni a k přestavbě všech tělních buněk larvy v nové tkáně, v jiná ústrojí a v odlišné vnitřní orgány. Toto období vyžaduje co největší klid a konstantní teplotní a vlhkostní podmínky. Tento proces by neměl být žádnými nevhodnými zásahy v úlu ani zvenčí narušován.

 

Je-li nutné matečníky přemístit, je to možné učinit ve stadiu stočené larvy (nejlépe v polovině tohoto stadia), hned druhý den po zavíčkováni (v době proměny larvy v předkuklu), nebo až v období zralosti matečníku (2 dny před vylíhnutím matky).

 

a) Ve stadiu stočené larvy se přemísťují načaté matečníky při různých odchovných metodách: při odchovu pomocí sádky, při metodách používaných v komerčních velkochovech, kde funkci sádky plní silná včelstva - startéry, popřípadě i při všech ostatních, kdy je počet přijatých matečníků velký (přes 15 - 20) a není záruka, že všem poskytnou včely chovného včelstva potřebnou péči a výživu.

 

V posledních letech byly uskutečněny četnější pokusy i s převážením načatých matečníků a jejich dochováním v jiných včelstvech a na jiných stanovištích, často značně vzdálených.

 

b) Hned co zavíčkování se přemísťují matečníky při metodách odchovu při matce, aby bylo možné opakovaně vkládat chovnému včelstvu v pětidenních intervalech další sérii. Zavíčkované matečníky se vkládají ve větších dobře vybavených chovech do líhní - termostatů; menší chovatel je může přeložit do silného včelstva do medníku nad mřížku.

 

c) Nejčastěji se pracuje s matečníky v době zralosti školkují se do klícek, do oplodňáčků, do plemenáčů nebo přímo do včelstev, v nichž chceme vyměnit starou matku.

 

Je známo již dlouho, že zralé matečníky se mohou převážet i na velké vzdálenosti bez jakéhokoli poškození dosud nevylíhlé matky. Její vývoj je prakticky ukončen a změny, k nimž ještě v matečníku dochází, se týkají jen posledního svlékáni kukly a vybarvení imaga.

 

4. Dojde-li během postembryonálního vývoje z jakýchkoli příčin k jeho narušení, nebývá to zpravidla navenek nijak patrné. Vylíhlá matka je napohled stejná jako ta, u které probíhal vývoj normálně. Jen výjimečně se vylíhne matka s neúplně vyvinutými křídly, což bývá důsledkem hrubšího zásahu do teplotního režimu, zvláště v druhé polovině stadia kukly.

Nepříznivé podmínky se projeví častěji až po přidáni matky:

v předčasné výměně‚ v nižší výkonnosti a v snížené vitalitě celého včelstva. Tyto skryté vady jsou velmi záludné a způsobují škody nejen ekonomické, ale i morální. Znevažují vynaloženou práci a úsilí věnované chovatelské práci vůbec.

 

Část matek se z matečníků nevylíhne, přestože odchov byl prováděn co nejpečlivěji. Příčiny neznáme, jen se domníváme, že jsou genetického původu nebo důsledkem napadení některými patogeny, např. viry. Víme však, že ani dělničí plod se nevylíhne do poslední bučky a že výpadek může v krajním případě dosáhnout až 30 %. Proto nebudeme nad chovem lomit rukama. Ale musíme i s takovou možností počítat.

 

JAK ZÍSKÁME NEOPLOZENÉ MATKY

 

VČELSTVO TO UMÍ SAMO, ALE ...

 

Samotná existence včely medonosné od doby, kdy na naší Zemi ještě nežil tvor ani přibližně podobný člověku, je dostatečným důkazem toho, že si včelstvo matku umí vychovat. Dělalo to tak téměř 15 miliónů let; až do druhé poloviny minulého století téměř výlučně a velký počet tak činí dodnes. Včelstvo to tedy umí, ale odchov mladé matky spojuje především s rozmnožováním a rojením. Jen poměrně málo včelstev provádí tzv. tichou výměnu. K oběma způsobům výměny matek dochází z vnitřních pohnutek včelstva, na vůli člověka-chovatele probíhajících nezávisle, a tedy v různé době (z hlediska chovatele méně vhodné), v různém rozsahu a s různým výsledkem. Z plemenářského hlediska jsou to matky rozdílné hodnoty.

 

Mechanismem vzniku rojové nálady se nebudeme zabývat. Všimneme si jen podmínek, za nichž jsou rojové matky odchovávány. Předem musíme říci, že jsou zpravidla příznivé. Jen s výjimkou vyložených „rojilek“ zakládá matka mateří misky v době, kdy příroda není skoupá a nabízí všechny své dary plnou měrou - létavky donášejí z květů nejrozmanitějších květin sladinu a pyl, slunce svým teplem pomáhá rozvoji plodování, podporuje stavbu - je to zkrátka doba hojnosti. Úl je plný včel všech věkových kategorii. Z plodových plástů se denně líhnou stovky a tisíce mladušek, ve včelstvu jsou mladí trubci. Včelího chleba - pylu je dostatek a denně je donášen čerstvý, buňky plástů pod horními loučkami se prodlužují a zaplňuji nektarem. Včelstvo se blíží k svému vývojovému vrcholu. Všechny pudy včelstva, sběratelský, stavební a rozmnožovací, jsou plně rozvinuty, ale jsou zatím v rovnováze. Zatím — až do doby, kdy od včel vyjde podnět matce, aby zakladla již vystavěné a připravené misky mateřích buněk.

 

Pro příznivé podmínky ve včelstvu byly rojové matky vždy považovány za velmi dobré a ani dnes vás nebudeme zrazovat od jejich využiti.

 

Část včelstev si vyměňuje matku rovněž z vnitřních pohnutek, ale odchov nespojuje s rozmnožovacím pudem. Na rozdíl od včelstva chystajícího se k rojeni pečuje jen o několik málo mateřích larev, a tak, i když to není třeba v době tak hýřivého nadbytku, podmínky pro jejich odchov a poskytovaná péče jsou opět výborné. Matky z tichých výměn jsou považovány za nejlepší ze všech přirozeně odchovaných, tedy za ještě lepší než rojové.

 

Kdyby se potvrdila pozorováni ing. Fotiho, že je možné selekcí dosáhnout ekotypu nerojivého včelstva, které nahrazuje starou matku víceméně pravidelně tichou výměnou, a že může být tato vlastnost dědičná, znamenalo by to pro praktické včelaření velmi mnoho.

 

Nebylo by tedy rozumně, abychom nevyužívali matky odchované včelstvem bez našeho přičiněni. Je to vůbec ten nejjednodušší a nejsnazší způsob, jak si pomoci k mladým dobrým matkám. Jen jednu podmínku je třeba přitom respektovat, ale zato důsledně: Využívat přirozené matečníky z takových včelstev, která splňují (v podstatě) požadavky na plemenná včelstva. Jinak řečeno - z včelstev, která se rozvíjejí na jaře rovnoměrně, dosahují síly v pravý čas (začátkem snůšky) a opakovaně dávají uspokojivé výnosy a jejichž včely jsou mírné, nerozbíhají se po plástech, netrpí příliš chorobami, „umějí“ přezimovat a rojí se jen výjimečně.

 

 JAK S ROJOVÝMI MATEČNÍKY

Protože prvoroj vylétá z včelstva - je-li příznivé počasí - zpravidla hned po zavíčkování prvních matečníků, odebereme nejpozději šestý den po vyrojení včelstvu všechny zavíčkované matečníky až na jeden, který v něm ponecháme. Ostatní, dosud nezavíčkované, zrušíme. Dbáme na to, aby ponechaný matečník byl pěkný i vzhledově - velký, nepříliš dlouhý, nepokroucený a nezdeformovaný.

 

Matečníky vyřezáváme s kouskem plástu (raději trochu větším), abychom je nepoškodili, a zacházíme s nimi opatrně, protože neznáme jejich přesné stáří. Pouze odhadujeme, že by již měly být zralé. Před jejich použitím je znovu prohlédneme a příliš malé nebo zdeformované vyřadíme. Snažíme se je zužitkovat v co nejkratší době. Přidáváme je do předem připravených oplodňáčků, plemenáčů nebo oddělků. Nebo také můžeme odrojené včelstvo rozdělit do oddělků tak, aby v každém z nich byl na některém plodovém plástu alespoň jeden matečník. Odrojené včelstvo by stejně v tomto roce velký užitek již nedalo a ušetříme práci spojenou s přípravou a plněním oplodňáčků nebo plemenáčů včelami z jiných včelstev.

 

Výhodné je zužitkováni rojových matečníků ještě před vyrojením včelstva, tedy ještě než jsou zavíčkovány. Tyto otevřené matečníky přeneseme po jednom nebo co dvou do jiných včelstev do medníku nad mřížku a za šest dnů po jejich zavíčkování je zpracováváme jako zralé matečníky z chovné série - přidáváme je do oplodňáčků, do plemenáčů a do oddělků nebo do včelstev, z nichž jsou předem odstraněny matky.

 

Je však třeba si uvědomit, že opakovaným využíváním rojových matečníků selektujeme právě tu vlastnost, kterou bychom nejméně rádi u svých včelstev viděli. Na druhou stranu se k rojení někdy rozhodnou i včelstva se špičkovými vlastnostmi. Matečníků z těchto včelstev je opravdu škoda nevyužít.

 

JAK S MATEČNÍKY Z TICHÉ VÝMĚNY

S těmi musíme zacházet ještě opatrněji, neboť jejich stáří je těžké i odhadnout. Zjistíme-li je však v době, kdy nejsou ještě zavíčkované, denně je kontrolujeme a podle doby zavíčkování stanovíme den zužitkování - provedeme to za týden. Nejlépe bez vyřezávání matečníků, přenesením plástů i s obsednutím do plemenáčů.

 

Možná byste se chtěli zeptat, proč radíme nezavíčkované matečníky v odrojeném včelstvu zrušit. Mohli bychom přece kontrolovat, kdy je včely zavíčkují a týden po zavíčkování také matečníky zužitkovat. Protože však matka zakládá matečníkové misky postupně, je rozloženo i víčkování a dozrávání matečníků do více dnů. Museli bychom tedy kontrolovat několikrát a zavíčkované matečníky označovat. Příliš časté rušení včelstva je pro vývoj matečníků nepříznivě, zabírá dost času a stejně včelstvo po vyrojení nevěnuje všem stejnou péči. Takže z těchto pozdnějších matečníků bychom získali část matek sice rovněž dobrých, ale část by mohla být méně dobrá. A vědomě ponechávat výsledek náhodě se při chovu matek nevyplácí.

 

Vedle předností má získávání matek pomocí přirozených matečníků také nedostatky.

 

1. Rojení v našich snůškových poměrech snižuje prokazatelně velmi podstatně medný výnos. Je to nežádoucí jev obzvláště při kočovném způsobu včelaření, a je třeba ho všemi prostředky tlumit (i výběrem při odchovu matek) a ošetřovat včelstva tak, abychom mu zabránili.

 

2. Sklon k rojivosti je dědičný a matky z rojových matečníků si jej podržují.

 

3. Pro omezený počet přirozených matečníků při tichých výměnách je vhodně jejich využití hlavně menšími včelaři, kteří mají na ošetřování svých včelstev i více času, a těm, kdo se k jiným metodám odchovu matek zatím neodhodlali. Významnější úlohu v plemenářské práci tento způsob získávání matek mít nemůže.

 

ŘÍZENÝ ODCHOV MÁ MNOHO PŘEDNOSTÍ

S využitím rojových matečníků a matečníků z tichých výměn mohou vystačit včelaři a malým počtem včelstev. Pro včelaře s větším počtem včelstev a pro kočovníky, kteří sledují rentabilitu svého včelaření, je řízený odchov matek stejnou nezbytností jako krmení včelstev na zimu. Jim nejde jen o udržováni stavu včelstev a pouhé nahrazování starých matek, ale každou výměnou sledují stálé zkvalitňováni svého chovu. Cílevědomě a záměrně vybírají. Vědí nejen, co chtějí rozšiřovat, ale starají se, aby odchov probíhal za nejpříznivějších podmínek.

Metod, jak odchovat dobré matky, jsou desítky a nejrůznějších obměn a úprav ještě více. Nebudeme je vyjmenovávat ani se snažit nalézat jejich přednosti a nedostatky. Všechny jsou dobré a se všemi je možno dosáhnout dobrých výsledků, jestliže je dobře zvládnete, a hlavně, jestliže nebudete hledat nějakou „úspornou“, nebudete na chovu chtít šetřit. Bylo by to šetření na nejméně vhodném místě.

 

Naopak, jako chovné včelstvo zvolte vždy takové, které patří k nejsilnějším a k nejlepším. Mělo by to být včelstvo s plynulým, rychlým rozvojem (tedy zdravé), početně velmi silné (jako v hlavní snůšce), s velkým množstvím mladušek—kojiček, s bohatými až nadbytečnými mednými i pylovými zásobami (a ještě mu přejte!), včelstvo na vrcholu vývoje, tj. jakoby se chystající k vyrojení. A po vložení série ho ještě zužte na menší prostor. Vzorem je včelstvo plně rozvinuté, v rojově náladě.

 

Zvolíte-li k odchovu metodu nastartování v sádce, nešetřte včelím materiálem, přeplňte sádku. Je-li větrání přes celé dno a se sádkou budete pracovat podle našeho návodu, nic zlého se nemůže stát.

 

Nejpočetnější by měla být kategorie mladušek-kojiček, protože ty rozhodnou, kolik larviček z nabídnutých přijmou do své péče, a na nich záleží, jak intenzívně se budou mladým matkám od samého začátku larválního vývoje věnovat.

 

Stačí-li vám odchovat jen několik desítek matek, zvolte pro svůj chov dobu rojovou, kdy příroda udělá mnohé přípravné práce za vás a udělá je dokonce lépe.

 

Kdyby snůška vysadila, nahraďte ji pokrmováním, a to medem.

Chcete-li odchovat dobré matky, nepokoušejte se jako chovné včelstvo použít nějakého neduživce, který obsedá sotva plodiště nebo jeden nástavek, má kolečka plodu jako dlaně a málo zásob. Než se pouštět s takovým včelstvem do chovu, je lépe vůbec nezačínat.

 

Sériový odchov

I když zužitkování přirozených matečníků výkonných včel­stev je ekonomicky výhodné, v racionálním včelařství s ním nevystačíme. Všude, kde potřebujeme odchovat větší množství matek, musíme použít odchovu ve větších sériích, tzv. odchovu sériového. Při sériovém odchovu se setkáme s řadou pojmů, které nejdříve objasníme.

Včelstvo, ze kterého odebíráme plemenivo, nazýváme včelstvem ma­tečným. Matečná včelstva vybíráme obzvláště pečlivě z nejlepších včel­stev (včelstev s požadovanými genetickými a doprovodnými vlastnostmi). Včelstvo záměrně připravené k odchovu upraveného plemeniva je včelstvem chovným. Od chovného včelstva můžeme požadovat založení a ošetřováni matečníků po celou dobu jejich vývoje nebo do zavíčkování, ale také jen založeni matečníků. Včel­stvo, které ošetřuje matečníky založené jiným včelstvem, nazýváme včel­stvem dochovným.

Při odchovu většího množství matek jsou nezbytná včelstva mani­pulační. Jsou to včelstva, ze kterých odebíráme ve větším měřítku včely k naplněni chovných úlků.

Trubčí včelstva jsou určena k odchovu a ošetřování plemenných trubců.

 

Odchov z vajíčka nebo z larvičky

To je první otázka, kterou musí chovatel rozhodnout. Jak víme, může k odchovu matek použít buď vajíčka (nejlépe třídenní těsně před vylíhnutím) nebo několikahodinové larvičky (v krajním případě až jednodenní).

Z teoretické části víme, že maximální záruku kvality budoucí matky poskytují vajíčka, přestože názory na rozdíl v ošetřování vajíček a nejmlad­ších larviček nejsou dosud jednotné. Jung-Hoffmannová tvrdí na základě svých pokusů, že dělničí larvy jsou v osiřelém včel­stvu převzaty do mateří péče ještě před začátkem stavební činnosti, tj. před přestavbou dělničí buňky v základ matečníku. Na druhé straně existuji názory, že larvička přechází do mateří péče až po určité době a že je tedy lhostejné, zda byla chovnému včelstvu přidána již jako vylíhlá larva nebo jako vajíčko, z něhož se teprve vylíhla.

Z praktických hledisek je třeba uvážit zkušenost, že manipulace s vajíč­kovým materiálem je obtížnější a že včely nepřijímají vajíčka tak ochotně jako larvičky. Většina světových odborníků v chovu matek se shoduje na tom, že chovem z vajíček by se měl zabývat již zkušený chovatel a široká praxe by se měla zaměřit na odchov z nejmladších larviček. Oběma způ­soby lze odchovat vysoce kvalitní včelí matky.

 

Získávání plemeniva

V podstatě máme dvě možnosti: vyhledat plemenivo vhod­ného stáří prohlídkou, nebo je získat izolací matky matečného včelstva na jednom plástu.

Při vyhledávání vajíček se snažíme získat vajíčka třídenní, těsně před líhnutím. Taková vajíčka leží na dně buňky a stávají se průsvitnými. Čím je vajíčko mladší, tím hůře je včely přijímají. Nejmladší larvičky poznáme podle toho, že jsou dosud nestočené, jen mírně rohlíčkovitého tvaru. Při tom ty nejmladší jsou v kapce krmné šťávy sotva viditelné.

Potřebujeme-li větší množství plemeniva, vložíme souš k za­kladení spolu s matkou do izolá­toru. Izolátor je prostor v úle, nejčastěji pro jeden plást, uzav­řený ze všech stran mateří mřížkou, kterou včely normálně procházejí, matka však nikoliv. Používají se buď dvě přepážky s mateří mřížkou, které těsně doléhají ke dnu a ke strůpku, nebo celý truhlíček z mateří mřížky. Někteří včelaři vkládají plást k zakladení s matkou jen mezi dvě mezistěny. Pro získáni vajíček se vkládá panenská souš nebo čerstvě polovytažená mezistěna, pro získáni larviček se vkládá mladý plást žemlové barvy. Plást by měl být před vložením alespoň den ve včel­stvu mimo dosah matky, aby byl vláčný a vyčištěný. Chceme-li získat va­jíčka, vkládáme plást do izolátoru na 3 dny před plánovaným termínem zhotovení série, chceme-li získat larvičky, vkládáme plást do izolátoru na 4 dny. Nezaklade-li matka předloženou souš ihned první den, musíme začátek chovu odložit.

Záměrná příprava plemeniva v izolátoru má značný význam pro věko­vou vyrovnanost a stejnoměrné dospíváni a líhnutí matek.

 

Úprava plemeniva

1. Obloukový řez. Je to extenzívní způsob využití ple­meniva. Je však velmi jednoduchý. Ve vybraném plástu s plemenivem se obloukovitým řezem vykrojí okénko v místě, kde jsou nejvhodnější larvič­ky nebo vajíčka. Potřebujeme k tomu tenký ostrý nůž, tzv. očkovací, který nahřejeme. Plemenivo se může na skrojené ploše vyjednotit, aby se matečníky neznehodnocovaly přílišným nakupením a srůsty. Ve vykrojeném prostoru musí být pro matečníky dostatek místa.

Někteří včelaři se spokojí s tím, že plást s plemenivem jenom upevní do chovného včelstva ve vodorovné poloze. Také tento způsob je nehospo­dárný a mezi jednotlivými matečníky bývají rozdíly ve stáří.

 

2. Úprava do proužků. Z vybraného plástu vyřízneme část s nej­lepším plemenivem, kterou rozřežeme teplým očkovacím no­žem (nahříváme ho nejlépe v horké vodě a před řezáním osušíme) na proužky tak, aby se zachovala jedna řada buněk; řez vedeme přes dvě sousední řady buněk. Stěny buněk můžeme u souší asi o třetinu až polo­vinu zkrátit na té straně, na které budou včely stavět matečníky. Při zkracováni pracujeme s nožem jemně, netlačíme na něj, ale řežeme podobně jako pilkou, aby se buňky nepoškodily. Nůž nesmí být přehřátý. Buňky nikdy nezkracujeme při chovu z vajíčka, kdy používáme panenskou souš nebo polovytaženou mezistěnu. Zkracování má význam jen u souší, kde se již líhl plod, aby včely mohly snáze buňky rozšířit v základy mateč­niků. Potom proužky vyjednotíme, tzn. odstraníme nadbytečné larvičky nebo vajíčka tak, aby matečníky byly od sebe dostatečně vzdáleny, a samozřejmě odstraníme všechny larvičky nebo vajíčka z přeřeza­ných buněk. V neporušené řadě ponecháváme nejčastěji každou třetí larvu nebo vajíčko.

Takto připravené proužky připevníme do středu sériového rámku stisknutím horních buněk mezi dělenou lištu. Sériový rámek je normální rámek úlové míry se třemi (otočnými nebo vysunovatelnými) laťkami, na které se upevňují proužky nebo jinak upra­vené plemenivo (buňky směřuji svisle dolů). Ve spodní části rámku někteří chovatelé mají vytvořenu vaničku pro uložení medotěsta s pylem.

Na lištu sériového rámku nalijeme stružku roztopeného vosku a do tohoto voskového povlaku usadíme jednotlivé nařezané a vyjednocené proužky. V jedné sérii před­kládáme včelstvu k odchovu asi 40 vajíček nebo larviček. Záleží ovšem na síle chovného včelstva. Proužky z panenských plástů se hůře při­pevňují, a proto je někteří včelaři nejprve přilepí na starou souš, seříznutou z obou stran, a teprve tu připevni k laťce sériového rámku.

 

3. Úprava na chovných zátkách. Tato úprava je mož­ná jen u larviček. Proužky ple­meniva se rozřežou ještě navíc příčně v tzv. očka s jen jednou larvičkou. Očka však můžeme také z celé plochy plástu vykrajovat speciální vykra­jovačkou. Potom očka připevňujeme na chovné zátky, buď voskem, nebo nejrůznějším mechanickým způsobem. Zátky se pak přilepí nebo jinak upevni k lištám sériového rámku. Zhotovení série tímto způsobem je o něco pracnější; ve výhodě jsme ale při školkování a dalším zužitkováni matečníků. Místo zátek se mohou použít i dřevěné čtverečky apod.

Vykrajovačka (stlačením čelistí vzniká průbojník k vykrajování jednot­livých oček; před prací se nástroj ohřeje v horké vodě).

Různé typy chovných zátek s očky:

a — očko upevněno sevřením obou polovin zátky, b — očko přilepeno voskem k zátce, c — očko přilepeno voskem k dřevěnému čtverečku. Dřevěný čtvereček je pouze přimáčknut k navoskované liště (drží spolehlivě).

Řezání proužků plemeniva: a — očko­vací nůž, b — řezání proužků, c — zkraco­vání buněk o ½ výšky, d — jednocení.

 

Přelarvování

Pod tímto pojmem rozumíme přenášení vybraných larev z původních dělničích buněk do buněk předurčených včelařem, nejčastěji uměle vyrobených (voskových čí plastových misek). Přelarvování se považuje za nejhospodárnější způsob využití plemeniva. V našich poměrech se v minulých letech neuskutečňovalo, nebo zcela výjimečně, ačkoliv jeho zásady byly známy. Hlásalo se, že řezání proužků a oček je jednodušší a vede rovněž k uspokojivému výsledku. V malochovech pak navíc nezá­leželo na porušení několika plodových plástů. Když se však začala vyrábět mateří kašička, mnozí včelaři se začali zajímat o úspornější metody úpravy plemeniva. Není však vhodné vnucovat přelarvovací metody začáteční­kům, protože vyžadují určité zkušenosti a výsledky jsou někdy, pokud jde o přijetí matečníků, horší než u jiných tradičních způsobů. V našich chovech nám jde především o počet odchovaných matek. Přelarvování je jen jedna z možných technik úpravy plemeniva, i když možná per­spektivní.

a)   a)    Přelarvováni se po technické stránce rozpadá na dva pracovní úkony: na výrobu umělých misek a jejich nalepení na lišty sériového rámku,

b)   b)    na vlastní přenášení larev z plástových buněk do misek.

K výrobě misek potřebujeme čistý vosk, nejlépe získaný ze stavebních rámků nebo z bílých víček. Někteří praktici dokonce doporučují roztavit plásty, vybrané pro tento účel, v destilované vodě. Dále potřebujeme jednoduchý tvarovací kolíček o průměru 8mm vyrobený ze dřeva. Kolíček nejprve ponoříme do studené vody. Po vyjmutí se voda sklepe a kolíček se ponoří do tekutého, ne příliš horkého vosku, udržovaného na optimální teplotě nejlépe ve vodní lázni. Poprvé pono­říme kolíček až do výšky budoucí misky (8—10 mm). Potom kolíček s již voskovým povlakem namočíme opět do vosku, ale asi jen do poloviny výš­ky misky, potřetí namočíme jen spodní třetinu misky. Tímto postupem zesílíme dno mlsky. Potom misku uvolníme z kolíčku opatrným pootočením. Misky mají být 8—9 mm široké a 8—10 mm vysoké. Můžeme si je nadělat do zásoby již v zimních měsících. Na lišty sériového rámku se misky při­lepí voskem, nejlépe pomocí nahřátého letovacího háčku, kterým roztaví­me malou kuličku vosku, položenou na místo, kam chceme připevnit misku.

Přelarvováni: a — kolíček o průměru 9 mm na výrobu misek — miska sejmuta z kolíč­ku, b — miska nalepená na zátce, c — larva na seříznutém husím brku, d — nasávací rourka Predmerského (na detailu je vidět správné uchycení silonové sítky, na kterou se přisaje larvička).

Tvarovací kolíčky se vyrábějí také v celých sadách, takže se najednou připraví větší počet misek. Potom se dají ještě k vyčištění do některého včelstva. Vyrábějí se již také umělé misky z polystyrénu, jen namočené do vosku. Je zajímavé, že misky vyrobené z rostlinných vosků naproti tomu včely nepřijaly.

Larvičky můžeme přenášet buď z nekrácených buněk, nebo z buněk seříznutých až téměř k mezistěně. Přenášení z neseříznutých buněk je ovšem obtížnější. Z panenských souší lze strhnout celé stěny buněk tak, že zůstane pouze mezistěna s larvičkami. K přenášení larviček se používají různé nástroje. Velmi používaný je husí brk, seříznutý tak, že vytvoří jemnou ohebnou kožovitou lžičku, která dobře sleduje dno buňky. Larvu podebereme pod hřbetním obloukem tak, aby oba její konce přečnívaly z přelarvovaciho nástroje. Tyto volné konce pak přilnou ke stěně umělé misky nebo ke kašičce v umělé misce a larva sklouzne s přelarvovacího nástroje. V opač­ném případě je velmi obtížné larvu v misce umístit, zejména když musíme vyhovět požadavku, aby larva byla v téže poloze jako v původní buňce (aby ležela na téže straně těla). Místo husího brku můžeme použít i přelarvovací lžičku kovovou, dřevěnou nebo z plastické hmoty. Larvu může­me přenést také nasávací rourkou Predmerského (1968). Pře­larvuje se buď do suché misky nebo do misky, do které se předem umístí kapka vody, medu nebo mateří kašičky z jiného matečníku, která může být i značně naředěna. Zatím není dostatek podkladů k zhodnocení, který způsob je lepší.

 

Dvojí přelarvování

Druhý den po prvním přelarvení se přijaté larvičky odstraní a na jejich místo, tedy již ne do misky, ale do přijatého matečníku, se přenese na mateří kašičku první larvy nejmladší plemenná larvička. Pro první přelarvení se u tohoto způsobu používají larvičky o něco starší, které včely ochotněji přijímají. Je prokázáno, že tímto způ­sobem odchované matky jsou těžší než matky odchované jinými způsoby.

 

Přenášení vajíček podle Örösiho

Při této metodě se založí normální série z larviček jako u dvojího přelarvování. Druhý den, když včely vytáhly začátky matečníků, se původní larvičky odstraní a na jejich místa se přenesou třídenní vajíčka. Vajíčko se vykrojí i s podkladem (dnem buňky, na kterém je přilepeno) průbojníkem, zhotoveným z patentní tužky „Versatil“ na silnější tuhu. Kovovou objímku tužky, která za­stává funkci průbojníku, je třeba naostřit a rozevíratelné čelisti spilovat. Vykrojené kolečko s vajíčkem se usadí do začatého matečníku na zbytek mateří kašičky uvolněním čelistí patentní tužky. Ploténka s vajíčkem se přilepí na kašičku po odstraněné larvě. Většina takto přelarvených mateč­níků je přijata. Larvička je od samého vylíhnutí z vajíčka ošetřována s péči patřící budoucí matce. Matky takto získané jsou těžší a mají více vaječných rourek. V souvislosti s touto metodou se Örósi Pál zmiňuje o problematice určování stáří vajíček. Zjistil, že často i třídenní vajíčka zůstávají v nakloněné poloze a položí se teprve krátce před vylíhnutím. Úhel sklonu je u vajíček závislý také na postaveni matky, jaké zaujala při kladení, tedy ne úplně na stáří vajíčka, jak se dříve předpokládalo.

Přenášení vajíček podle Örösiho: a — vykrojení ploténky s vajíčkem, b — uvolnění ploténky z průbojníku, c — přenesení ploténky do matečníku.

 

ODCHOV BEZ MATKY MÁ BOHATOU TRADICI

Dříve se tomuto způsobu odchovu říkalo v osiřelci a chovali podle něho ve Švýcarsku, kde ho zavedl Kramer, nazývaný „otcem“ plemenného chovu včel. V Německu tento způsob doporučoval Zander a chovali podle něho naši první chovatelé.

 

Při uplatňování této metody v klasické podobě se chovnému včelstvu odebrala matka a po 9 dnech, kdy byl všechen plod ve včelstvu zavíčkován, se vyřezaly všechny náhradní matečníky a potom se vkládala série. Později byla tato metoda upravena tak, aby se chovná série mohla vložit hned, bez devítidenního odkladu.

 

Tuto metodu uvádíme nejen proto, že je klasická, nebo že byla i u nás dlouhou dobu „oficiální“ metodou chovu, ale proto, že je na ní možno se dobře učit všem základům, že poznáme všechny nezbytné předpoklady zdárného odchovu matek, a proto, že matky touto metodou odchované jsou opravdu zdatné.

 

K zahájení chovu zvolíme den, který se nám nejvíce hodí. Připravíme ještě prázdný úl stejné rámkové míry. Z chovného včelstva odložíme stranou medník. (Je to opravdu velmi silně včelstvo, obsedající plodiště i medník.)

 

Do prázdného úlu převěsíme jeden z plástů se zásobami z rozebraného včelstva i se včelami a k němu plást s matkou, hned jak ji najdeme. Protože jsme si vybrali pro svou práci pěkný slunečný den (např. některé dopoledne na začátku června), včely jsou klidné, mírné, neslídí, jsou zcela zaujaty donášením nektaru a pylu a nemusíme pospíchat. Klidně prohlížíme plást za plástem a z nich 3 - 4 s nejstarším, ve středu plástu již vybíhajícím plodem přidáme do nového úlu k 2 plástům s matkou. Úl doplníme souší s nastříkanou vodou, 1 - 2 mezistěnami a rámkovým krmítkem naplněným medocukrovým těstem. Úl zavřeme a postavíme na nové místo.

V původním úlu ponecháme pouze 2 medné plásty (bez plodu), za ně zavěsíme bohatě naplněný pylový plást - pylovou desku, ponecháme volnou mezeru pro chovný rámek, znovu pylový plást a 2 zásobní plásty. Za ně dáme zase 1 - 2 mezistěny. Do úlu smeteme včely z ostatních zbylých plástů a otevřeným plodem i z medníkových plástů a plásty bez včel rozdělíme libovolně jiným včelstvům.

 

Nyní máme 1 - 2 hodiny čas, abychom v klidu připravili chovnou sérii. Jak ji upravíme, to záleží na dosavadních zkušenostech. Z hlediska přijetí larev je to záležitost podružná. Můžeme vložit plodový plást upravený obloukovým řezem, na laťku nalepené proužky nebo jednotlivé buňky a samozřejmě i přelarvené misky, což je nehospodárnější.

 

Při všech způsobech úpravy plemeniva z plodového plástu nebo při vkládání upraveného plodového plástu je třeba dbát, aby to byl plást světlý, maximálně jednou dvakrát zakladený nebo dokonce panenský. Protože je křehký, je třeba při řezání větší opatrnosti. Včely mohou snadněji rozšířit a přetvářet základy buněk panenského plástu než buňky plástu vystlané mnoha vrstvami košilek. Na vnitřním průměru budoucího matečníku velmi záleží šířka hrudi matky i její velikost a hmotnost. Použijeme-li umělé misky, ať voskové nebo z plastů, měly by mít vnitřní průměr 9 mm, neboř misky tohoto průměru jsou podle pokusů dr. Weisse nejvhodnější.

 

Nejdříve za hodinu a nejpozději za dvě hodiny vložíme chovný rámek do včelstva. Zasuneme jej do krajkoví mladušek, které mezitím zcela zaplnily ponechanou mezeru mezi dvěma pylovými plásty. Ve včelstvu vládne mírné vzrušení, neboť si již uvědomilo, nejen že nemá matku, ale že nemá ani vhodné mladé larvičky, z nichž by si novou matku mohlo vychovat. Po vložení chovného rámku dojde však brzy ke zklidnění a tisíce kojiček se začnou věnovat mladým larvám. Začal odchov mladých matek, ale za těch nejlepších podmínek.

 

První den necháme včelstvo v klidu, nebudeme ho vyrušovat ani podáním medového roztoku. To necháme až na druhý a další dny. Množství 0,5 l medového roztoku denně stačí i při nepatrné snůšce. Chovně včelstvo potřebuje po celou dobu odchovu klid. Dopřejeme mu jej v plně míře a jen druhý nebo třetí den nahlédnutím překontrolujeme počet načatých matečníků, abychom se mohli připravit na jejich zužitkováni, až budou zralé. A to bude až desátý den.

Metoda odchovu bez matky má několik obměn. Jedna z nich spočívá v 9-ti denní izolaci matky před zahájením chovu. Matka se vypustí na 1 - 2 plásty v izolátoru a zůstává v úlu budoucího chovného včelstva. Po 9 dnech se s oběma zakladenými plásty a obsednutím přemístí do volného úlu nebo do plemenáče. Na ostatních plástech je již jen zavíčkovaný plod a po překontrolování, že na některém z nich není matečník, se opět po 1 - 2 hodinách vloží do mezery mezi plásty chovný rámek.

 

Proč tuto dnes již méně používanou metodu uvádíme? Choval podle ní nejznámější rakouský chovatel v období mezi oběma světovými válkami - mistr Sklenar. Jeho matky se vyvážely do všech států Evropy, i k nám, pod označením „Sedmačtyřicítka“ a všude měly tu nejlepší pověst. Ta se udržela dodnes a rovněž až do své smrti popsanou metodou chovala Sklenarova dcera, paní Weberová—Sklenarová.

 

U JEDNÉ CHOVNÉ METODY NEZŮSTANEME

 

 


Další metoda je odchov pomocí sádky. Je to způsob, kdy chov začíná opět v nepřítomnosti matky, což je nejsilnější podnět k zahájení odchovu. V sádce dochází jen k zahálení odchovu, a jakmile jsou matečníky načaty, přemístíme je zpátky do včelstva s matkou, z něhož jsme sádku plnili, samozřejmě do části úlu oddělené mřížkou. Sádka má funkci „startéru“.

 

Co je sádka a jak se s ní pracuje. Je to malý úlek, v nouzi i plemenáč na 3 - 5 plástů rámkové míry používané ve včelíně. Nejvhodnější je však úlek zhotovený výlučně pro tento účel a pouze na tři plásty. Má zasíťovaný větrací otvor přes celé dno a kromě toho má i vyšší podmet, než bývá obvyklé - alespoň 12 - 15 cm, aby se vkládanými plásty nemačkaly nametené včely-mladušky, která zůstanou převážně na dně. Sádku nebo plemenáč na větší počet rámků můžeme samozřejmě také použít, ale množství včel potřebné k naplnění bude úměrně větší.

 

Pro naplnění třírámkové sádky stačí 1 kg včel. Setřeseme a smeteme je tam z plástů mladého nezavíčkovaného plodu (pozor, abychom do sádky nesmetli i matku!). Před smetáním necháme plásty chvilku vyvěšené v prázdném medníkovém nástavku nebo v rojáku, abychom dali létavkám a starším včelám příležitost k odletu. Slídění se bát nemusíme, neboř pro plnění si zvolíme opět slunný, letový den ve snůšce.

 

Je-li v sádce potřebné množství včel, vložíme k jedné stěně plást obsahující medné zásoby s dostatkem pylu a k druhé stěně mladou souš s nastříkanou vodou. Po uzavření odneseme sádku na zastíněné a chladnější místo, protože chlad a dobré větráni vedou k semknutí včel do těsnějšího chomáče. Strop sádky by však měl být uteplen, aby včely po vložení chovného rámku snáze vytvářely teplotní poměry vhodné pro přijetí larev do ošetřování.

 

Chovnou sérii libovolně upravíme a vložíme opět v rozmezí 1 - 2 hodin do sádky. Déle není radno s vložením vyčkávat, neboť neklid v sádce by se postupně měnil ve zmatek a zoufalství, takže později při otevřeni sádky a vkládání chovného rámku by z ní uniklo mnoho včel.

 

Po vložení chovného rámku sádku uzavřeme, nasadíme litrovou sklenici se zředěným medem a shora uteplíme. Větráni zůstane otevřené naplno a sádku umístíme na klidné a tmavé místo, kde zůstane do příštího dne.

 

Druhý den ještě před přeložením obsahu sádky do medníku dochovného včelstva odděleného od plodiště mřížkou v něm uděláme tyto úpravy: Odebereme 5 plástů, včely z nich setřeseme zpátky do medníku a do mezery místo nich zavěsíme jiné, v pořadí - pylový plást, plást s mladým nezavíčkovaným plodem a opět plást pylový. Plodové plásty převěšujeme z plodiště chovného včelstva obsednuté mladuškami (opět pozor na matku!). Do mezery vložíme chovný rámek ze sádky a překontrolujeme přitom počet načatých matečníků. Bývá jich zpravidla o hodně více než při jiných chovných metodách. Z obou plástů ze sádky i ze sádky samotné opatrně setřeseme a smeteme všechny včely do medníku. Úl shora uteplíme, a není-li přínos, nebo je jen malý, budeme až do odebrání matečníků včelstvo pokrmovat, nejlépe opět zředěným medem. Devátý den budou matečníky zralé.

 

Odchov pomocí sádky neodporuje žádnému z požadavků, o nichž byla dříve řeč. Je v ní sice méně včel než při odchovu v celém včelstvu, ale 1 kg, to je zhruba 10 000 včel, na nárazovou práci, jako je započetí stavby matečníků a ošetřování larev po dobu 24 hodin, úplně stačí.

 

Je to velmi spolehlivá a velmi pružná metoda odchovu a nedochází při ní k poklesu výnosu chovného včelstva.

 

METODY VELKOCHOVŮ

V chovech, kde se počet odchovaných matek počítá na stovky, by ani jedna, ani druhá z dosud popsaných metod nebyla vhodná. A což teprve u opravdových velkoproducentů, jakými jsou například Krasná Poljana na Kavkaze nebo specializované farmy pro chov matek v USA, v Mexiku nebo v Austrálii. Nemá smysl, abychom se zabývali metodou amerického startéru, do něhož se smetá při zahájení chovu 5 - 7 kg včel a každý třetí den doplňuje dalšími 3 kg. To se opakuje celou sezónu, která je díky příznivým klimatickým podmínkám na jihu USA třikrát delší než u nás.


Ale ani velkochovatelé nepoužívají pouze tuto metodu; naopak, nikde jinde nenajdeme větší rozmanitost. Kromě zmíněných startérů a na ně navazujících dochovných včelstev - finišérů je rozšířena i metoda chovu při matce, kterou v USA zavedl už v roce 1898 Doolittl.

 

Metodou chovu při matce se převážně chová i v našich velkochovech. Jejím základem je skutečnost, že ve velmi silném včelstvu zakládají mladušky na vhodně upraveném plemenivu v odlehlejší části úlu (např. v medníku) odděleném od matky mateří mřížkou matečníky a larvy v nich krmí stejně dobře jako larvy v rojových matečnících nebo při tiché výměně.

 

Do horního nástavku (medníku) nad mřížkou se týdně převěšují dva plásty s nejmladším plodem z plodiska a do mezery mezi ně se každých pět dní vkládá chovný rámek s přelarvenými miskami.

 

Stejně se postupuje, chováme-li v ležanu, v části oddělené mřížkou oč části s kladoucí matkou. Týdenní převěšování otevřeného plodu je snadnější, protože nemusíme odkládat medník. Touto metodou v ležanu odchovávají tisíce matek u firmy Piano v Itálii.

 

Před vložením další série je samozřejmě nutné zavíčkované matečníky odebrat a do doby dozrání je uchovávat v elektrické líhni při teplotě 35°C, nebo matečníky po zavíčkování vložíme do jiného silného včelstva nad mateří mřížku.

 

Také tato metoda má řadu drobných obměn a i naše oblastní, uznané a rozmnožovací chovy mají každý tu svou - vyzkoušenou.

 

Předností této metody je, že odchov matek ve včelstvu pokračuje plynule po celou chovnou sezónu a není příliš náročný na přípravné práce, což ve větších chovech není zanedbatelná přednost. Metoda chovu při matce však vyžaduje určité chovatelské zkušenosti a počet získaných matečníků je nižší než např. při odchovu pomocí sádky.

 

JAK CHOVÁ BRATR ADAM

Bratr Adam je muž v celém včelařském světě nejznámější a nejproslulejší, důkladný znalec nejen evropských včelích ras, ale i včelích ras severní Afriky, Středomoří a Blízkého východu; tvůrce dosud jediné umělé včelí rasy - včely buckfastské a praktický chovatel s pozoruhodnými výsledky.

 

V jeho metodě odchovu jsou uloženy zkušenosti více než sedmi desítek let. Ani v praktickém ošetřování včelstev, ani v odchovu matek neponechává nic náhodě. Chová ve velkých sériích v nejvhodnější době, v době rojové nálady, nebo k jejímu plnému rozvinutí promyšleně pomáhá.

 

Jako chovné včelstvo mu slouží včelstvo plně obsedající 12 plástů Dadantovy míry (46 x 27 cm). Včelstvo dostane stejně velký plodiskový nástavek se 2 krycími mednými plásty a s deseti plásty plodovými, i s obsedajícími včelami, takže toto budoucí chovné včelstvo má asi 20 plodových plástů. Není-li dostatečná snůška, krmí zředěným medem. Po deseti dnech vyřeže v horním nástavku všechny matečníky. Rojové přípravy ve spodním nástavku s matkou se blíží svému vrcholu. Během dalších tří dnů se dostává toto obří včelstvo do ideálního stavu pro odchov mladých matek.

 

V den zahájení chovu v dopoledních hodinách postaví dosavadní horní nástavek na dno na místo původního a smete do něj z odstaveného plodiště obsedající včely z 6 - 8 plástů s nezavíčkovaným plodem.

 

Nástavek s matkou, plodovými plásty a zbylými včelami převeze ihned na jiné stanoviště.

 

Během dvou hodin vloží včelstvu chovný rámek s 60 přelarvenými miskami. Není-li snůška, Opět pokrmuje zředěným medem až do zavíčkování matečníků. Tak dokonale připravená včelstva přijímají do své péče v průměru 55 z 60 nabídnutých larev.

 

Jedenáctý den po přelarvení (přelarvuje ½ - 1 denní larvičky) matečníky zužitkuje a větší díl včel chovného včelstva použije k posílení jiných; podruhé do něj sérii nevkládá. Včelstvo s matkou vrátí na staré místo.

 

METODA BEZ PŘÍPRAVY CHOVNÉHO VČELSTVA

Poslední metoda řízeného odchovu, o níž se chceme zmínit, je velmi jednoduchá, protože nevyžaduje žádné práce spojené s přípravou chovného včelstva. Použít se dá od konce května do začátku července. Obejdeme se bez zvláštních pomůcek, bez přemísťování plástů, bez setřásání mladušek. Vše přenecháváme samotnému včelstvu a přece i s ní docílíme dobrých výsledků.

 

Popsal ji poprvé začátkem 70. let německý včelař Georg Stahl, tedy nedávno, ačkoliv podle ní předtím pracoval více než 30 let.

 

Její použitelnost je vázána na jedinou podmínku: Kdo chce podle ní chovat, musí umět nebo se musí naučit přelarvovat.

 

Odchov probíhá takto: Od konce května v některý slunečný den prohlédneme jeden nebo více medníků. Začneme včelstvy, kterým jsme je nasazovali nejdříve a u nichž jsou nejlépe obsednuté, tedy nejsilnějšími včelstvy. S velkou pravděpodobností najdeme na spodní části a na bocích několika převěšených plodových plástů matečníkové misky. Do těchto matečníkových misek přeneseme (přelarvíme) 1 - 1½ denní larvičky z plodového plástu vybraného včelstva (našeho plemenného včelstva), který jsme si předem vyhledali a připravili.

 

Začínáte-li teprve s přelarvováním, zkuste ho nejprve nasucho. Podaří-li se larvičku z přelarvovací lžičky snadno přenést na dno matečníkové misky, je vyhráno. Jestliže se nebude dařit přemístit larvu bez obtíží, nezbude nic jiného, než najít v některém včelstvu načatý matečník a z něho přenést malé množství mateří kašičky na dno matečníkové misky a přelarvovat „namokro“ - na kašičku. Larva se v mateří kašičce snáze zachytí a lehce sjede z přelarvovací lžičky. Nemáme-li přelarvovací lžičku, můžeme použít slabý zahnutý drátek, seříznutý husí brk nebo - kousek slabé větvičky seříznuté do špičky a skousnutím upravené na konci do tvaru lžičky.

 

Důležité je přenést larvu bez poškození. Není to těžké. Komu dobře neslouží zrak, použije lupu, kdo se nemůže spolehnout na svou ruku, požádá o spolupráci někoho z rodiny, třeba starší děcko. Děti přelarvují dobře, protože mají dobré oči a netřese se jim ruka. Je třeba jim jen vysvětlit a ukázat, jak larvu na lžičku nabírat (od hřbetní strany), nepíchat do ní, ale podsunout lžičku a opatrně ji opět ze lžičky stáhnout, aby zůstala na dně misky. Aby se larvičky ze dna buňky dobře nabíraly, je výhodné buňky nad plodem seříznout. U napoprvé zakladené mezistěny stačí buňky strhnout širokým koncem rozpěráku.

 

Jestliže se v důsledku přerušení snůšky přestane chov dařit nebo odchovaný počet matek ještě nestačí, pomůžeme si převěšením alespoň dvou, popřípadě i více plástů s nezavíčkovaným plodem nad mřížku do medníku. Jsou-li na nich matečnikové misky, přelarvíme do nich a odchov pokračuje. Vždy si poznamenáme datum přelarvení, abychom věděli, kdy budou matečníky zralé.

 

Nečekejte, že touto metodou získáte velký počet matečníků. Můžete získat 1 - 2 matečníky za dobré snůšky v červnu, až 5 - 6 matečníků na včelstvo.

 

Tato Stahlova metoda je jednoduchá a nenáročná, je zvlášť vhodná pro menší a střední včelaře, pro chovatele „samozásobitele“, kteří chovají matky především pro sebe. Mohou ji využít i víkendoví včelaři, když o volném dnu přelarví do celé skupiny včelstev.

 

To je z praktické stránky všechno. A z hlediska chovatelského? Protože metoda napodobuje tichou výměnu, je hodnota odchovaných matek srovnatelná s matkami z tiché výměny.

 

Více metod odchovu nebudeme uvádět, třebaže jsou jich desítky. V podstatě jsou to jen obměny a kombinace těch základních. Chtěli bychom, abyste se soustředili na některou z doporučených. Tu promýšlejte, na ní získávejte zkušenosti. Znovu opakujeme - všechny jsou stejně dobré a se všemi je možno dosáhnout dobrých výsledků. Liší se jen pracností, náročností na pomůcky a zařízení, na počet matečníků, které chcete získat, a hlavně záleží na vašich dosavadních zkušenostech.

 

Ať zvolíte kteroukoliv z nich, mějte stále před očima souhrn faktorů, které na úspěšný odchov matek mají vliv:

 

• Optimální podmínky jsou v době rojové a za mírně snůšky.

• Není-li snůška, je nutné pokrmovat zředěným medem.

• Chovné včelstvo musí mít vlastní bohaté zásoby medu a pylu.

• Chovné včelstvo musí být velmi silné, musí mít včely všech věkových kategorií s převahou mladušek-kojiček.

• Nejintenzivnějším podnětem pro odchov nové matky je odebráni matky.

• Funkci podnětu může plnit izolace matky v části úlu a vkládání plemeniva do části oddělené mřížkou.

• Chovně včelstvo musí být vždy zúženo, aby byl úl včelami přeplněn.

 

V případě nezdaru zkoumejte, zda některý z uvedených činitelů nechyběl nebo nebyl zastoupen nedostatečně.

 

Jestliže s chovem teprve začínáte, nestudovali jste mnoho literatury o chovu, ani neabsolvovali chovatelský kurs, použijte metodu odchovu pomocí sádky. a umíte-li přelarvovat, metodu Stahlovu.

 

CO SE ZAVÍČKOVANÝMI MATEČNÍKY

Předtím, než matečníky začneme zužitkovávat, vyřadíme matečníky příliš malé nebo poškozené. Malé vyřadíme i přesto, že podle dr. Weiss, mohou mít i matky s menší hmotností stejný počet vaječných rourek jako matky s větší hmotností.

 

Také jsme již řekli, že se z některého matečníku - při veškeré péči a pozornosti - matka nevylíhne. To se může stát i u matečníku rojového. Bohužel neznáme jednoduchý a spolehlivý způsob zjištěni, že v matečníku je živá a dobře vyvinutá matka, Nějaké prosvětlováni nepomůže, a tak zbývá jen možnost matečník ve vzdálenosti asi 1/3 délky od kořene opatrně dokola naříznout a po odklonění další části nahlédnout dovnitř. Není-li v něm odumřelá larva, ale téměř hnědá kukla, obě části matečníku přitiskneme opět k sobě. U menšího počtu matečníků se kontrola vyplatí, neboť předejdeme ztrátě času, vynaložené práce nebo i včel v chovných úlech, k níž dojde v případě, že se matka nevylíhne. Používáme-li matečníky k výměně matek ve včelstvech, kde by škoda byla ještě větší, měla by být kontrola nahlédnutím do naříznutého matečníku pravidlem.

 

Matečníky zužitkováváme desátý den po založení série, po vložení chovného rámku do včelstva. Jsou zralé, proto je můžeme přenášet, převážet, nemusí být zachována ani svislá poloha, ani je nemusíme zvlášť balit. Jen je nevystavujeme působení přímého slunečního světla, aby nedošlo k přehřátí. Kdyby teplota v matečníku stoupla na 37°C, matka v matečníku v krátké době uhyne. Před přímými slunečními paprsky chráníme ostatně i larvy při pořizování série a nevystavujeme jim ani dospělé matky v klíckách.

 

Při školkování velkého počtu matečníků za chladného počasí, kdy se školkování protáhne na několik hodin, nebo při převážení na velkou vzdálenost a následném školkováni je přece jen jistější matečníkům určitou ochranu poskytnout. Dříve jsme je v takových případech umísťovali ve strůpku sádky shora uteplené a osazené asi ½ kg včel. Dnes používáme dva díly polystyrénu - v jednom jsou otvory, do nichž se matečník zapustí, a druhý díl polystyrénu tvoří kryt. Předem se do každé prohlubně pro matečník kápne trochu vody. Dostatečnou ochrana většímu počtu matečníků poskytne také polystyrénová cestovní chladnička, do které místo ledu vložíme láhev s vřelou vodou. Snad se zdá toto opatření příliš opatrnické, ale při zvlášť dlouhé době, která uplyne mezi vyjmutím z chovného včelstva nebo z termostatu a školkováním, se osvědčilo a není v žádném případě na škodu.

 

Pro včelaře s menším počtem včelstev bez potřebného dalšího chovatelského vybavení je vhodné použít zralé matečníky k výměně starých nebo nevyhovujících matek školkováním přímo do včelstva. Matku z něho odebereme s předstihem 1 - 2 dní. Je to jistější, než když ji vychytíte těsně nebo jen pár hodin před školkováním. Vychytíte-li ji ještě dříve, týden předem, a naražené matečníky odstraníte, dochází k přijetí vždy.

 

Máme-li matečníků více, než potřebujeme na výměnu ve včelstvech, použijeme je k tvoření nových včelstev, oddělků, nebo je školkujeme do oplodňáčků, jak bude dále podrobně popsáno. Několik bychom jich měli do chovných úlků naškolkovat vždy, abychom měli náhradu za ty matky, které se nevrátí ze snubního proletu.

 

ZNOVU O MATEČNÍCÍCH, ALE JINAK

Matky si můžete odchovat sami i tehdy, jestliže se vám žádné dobré včelstvo nevyrojilo ani neprovádělo tichou výměnu a nemáte proto žádné matečníky nebo jste zatím nenašli čas potřebný pro přípravu chovného včelstva a vložení série.

 

Matečníky získáte nejlépe od chovatele, o němž víte, že má zkušenosti s odchovem matek, že je v chovatelské práci svědomitý a že má na svém včelíně dobrý plemenný materiál. Například takového, který pracuje v uznaném nebo rozmnožovacím chovu. Musíte se s ním včas dohodnout, kdy a kolik zralých matečníků budete potřebovat. Spolupráce bude pro vás výhodná proto, že se vyhnete množství vysoce kvalifikované práce. Přesto se sami chovateli stanete, neboť matečníky musíte naškolkovat, budete kontrolovat vylíhnutí matek, budete kontrolovat kladení, potom matky značit, přidávat a vyměňovat.

 

Spolupráce bude výhodná i pro chovatele, neboť jemu ubude práce právě v té fázi chovu, kdy vy začnete. Nebude muset plnit chovné úlky, nebude jich potřebovat takové množství, nebude potřebovat ani tolik včel k jejich plnění a odpadnou mu všechny další práce nutné k tomu, aby oplozené matky mohl rozesílat. Jeho úkol se zúží na vyprodukováni kvalitních matečníků z vhodného plemenného materiálu. Spolupráce je tedy výhodná pro obě strany.

S matečníky, které převezmete v době zralosti, budete nakládat, jak bylo uvedeno na předcházejících stránkách a jak bude popsáno dále.

 

JDE TO I S NAČATÝMI MATEČNÍKY

V poslední době byl vyzkoušen ve větším rozsahu způsob, který jde v dělbě chovatelské činnosti ještě dál - je to odchov matek prostřednic vím načatých matečníků.

 

Vychází z poznání, že přemísťování mateřích larev ve stadiu stočené larvy, tj. 3 - 3½ dne starých, je pro jejich další vývoj neškodné a že mladušky se těchto larev s ochotou ujímají a pokračují v jejich ošetřování po vložení do dostatečně silného včelstva i po několikahodinové přestávce.

 

V matečnících je již‚ tomto stáří taková zásoba mateří kašičky, že larvám nehrozí nebezpečí hladověni ani vypadnutí z matečníku při přepravě.

 

Určitou podobnost můžeme najít v chovné metodě ing. Bareše, popsané před více než 20 lety. Jmenovaný načaté matečníky odebíral chovnému včelstvu a vkládal je do jiných. Při tom užíval zvlášť upravený rámek. Úprava spočívala v tom, že rámek měl prostor pod horní loučkou z obou stran opatřený mateří mřížkou. Do zamřížkovaného prostoru - izolační komůrky - upevnil loučku s matečníky a rámek vkládal k dochování mezi plodové plásty do plodiště nejsilnějších včelstev s bohatými zásobami.

Matka k matečníkům nemůže, ale mladušky se jich ujmou a larvy krmí až do zavíčkování matečníků. Podmínkou je, aby za dochovné včelstvo bylo vybráno velmi silné včelstvo a aby do něho byl vložen omezený počet matečníků - nejvýše 8 - 10.

 

Rozhodnete-li se vyzkoušet tento výhodný způsob odchovu matek a současně tím získat hodnotný plemenný materiál, domluvte se známým chovatelem, kdy a kolik načatých matečníků vám přenechá. Po převozu na vlastní stanoviště použijte upravený chovný rámek ing. Bareše a vložte matečníky do plodiska silných včelstev.

 

Je také možné nedělat žádný chovný rámek a načaté matečníky vložit po 1 až 6 do medníku nejsilnějších včelstev nad mřížku. Budou-li matečníky na umělých matečníkových miskách s čípkem, nastrčte je do otvoru trojúhelníku z plastu (prodávají se s miskami) a zapíchněte je do plástů v medníku.

 

Chcete-li vložit větší počet matečníků jednomu včelstvu, převěste den předem nad mřížku dva plásty s nezavíčkovaným plodem s včelami (bez matky). Nemáte-li čas nebo matku obtížně hledáte, smeťte včely z obou plástů do plodiště a převěste jen ometené plásty. Během několika minut je kojičky znovu obsednou. Do mezery mezi plásty po táto přípravě můžete vložit 8 - 10 matečníků. Osmý den budou matečníky zralé k zužitkování.

 

MATKY SE LÍHNOU

Nedošlo-li k žádné závadě, budou se matky líhnout 16. den od položení vajíček, ať byla k jejich odchovu použita kterákoliv metoda. Proto je důležitý záznam o založení chovné série. Protože ji zakládáme zpravidla nad 1 - 1½ dne starými larvičkami, zužitkováváme matečníky desátý den od vložení do chovného včelstva, abychom měli jistotu, že některá z matek nad starší larvou se nevylíhne o den dříve a nezničí ostatní.

 

Během dvou dnů po naškolkování bychom měli najít již všechny matky vylíhlé. Dobře vylíhlou matku ukazuje kulatý otvor na konci matečníku. Je-li matečník vykousán z boku, svědčí to o tom, že se matka nevylíhla, že byla včelami nebo přehlédnutou matkou zničena.

 

Ve větších chovech se matečníky vkládají po zavíčkování do elektrické líhně - termostatu, kde se rovněž musí provést kontrola vylíhnutí a následné vybrakování nevyhovujících matek, tj. malých, neúplně vyvinutých nebo poškozených.

 

Pro včelaře s menším počtem včelstev použití líhně nepřipadá v úvahu. U nich se matky líhnou ve včelím společenství, v hroznu živých včel, které matečníky zahřívají, ohlodávají špičku matečníku a dokonce matku krmí ještě v matečníku, sotva začne nařezávat vičko matečníku.

 

Aby při zužitkování nedošlo k vykousání matečníku z boku doporučuje se obalit celý matečník staniolem (alobalem) s ponechanou odkrytou špičkou.

 

Kdybyste přece jen chtěli matky líhnout také‚ klíckách, abyste mohli posoudit jejich vzhled, můžete klícky s matečníky vložit do medníku silného včelstva. Hlavně dbejte, aby vylíhlá matka nebyla v klícce zbytečně dlouho, protože včely se chovají k matce-mladušce vlídněji a přijímají ji lépe než matku po dlouhém vězněni.

 

MILOVÁNÍ DALEKO A VYSOKO

V předcházejících kapitolách jsme hovořili o odchovu neoplozených matek. Zdárně zvládnutým odchovem získáme zdatné, tělesně vyspělé matky. Čeká nás jejich oplozování a jejich rozkladení. Také zvládnutí této fáze rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu celého odchovu. Páření matek je však v daleko větší míře závislé na počasí.

Matka je jediná dokonalá samička ve včelstvu, schopná spářeni, a tedy kladení oplozených vajíček. Přes své výjimečné postaveni není sama schopna odchovat ani jednu včelu, dokonce ani klást. I její oplození je ovlivňováno celým společenstvím.

 

Matky s trubci se setkávají na trubčích shromaždištích. Jsou to místa chráněná před silnými větry, s příznivou expozicí, odpoledne prosluněná a bez vysokého porostu (typ pastviny). Podle dosavadních pozorování jsou to místa stálá a neměnící se v jednotlivých letech. Jak trubci i matky shromaždiště vyhledávají, se dosud nepodařilo zjistiti.

Matky vyletují za 3 - 4 dny po vylíhnutí, nejprve na orientační prolety (v průměru 2 - 3), obvykle v době mezi 11. — 15. hodinou. Později, když se stanou říjnými, asi od 6. dne života, vyletuji na snubní prolety. Páření probíhá za letu ve volném prostoru, ve výši 10 — 30 metrů nad zemí. Trubci vyletují většinou mezi 13. — 15 hodinou, i později, za teplého a bezvětrného počasí.

 

Ze snubního proletu se matka může vrátit za několik minut, ale také až za hodinu. Páří se s více trubci (průměrně s 8 - 10). Při spářeni vnikne trubčí sperma do pohlavních orgánů matky, především do párových vejcovodů.

 

Jestliže po jednom proletu nejsou vejcovody dostatečně naplněny, vyletuje matka podruhé, popřípadě i potřetí.

 

Šťastným návratem matky však proces oplození nekončí. Sperma se musí dostat z vejcovodů do semenného váčku, přičemž hlen a přebytečné sperma odcházejí z těla matky ven. To může trvat až 48 hodin a při tom je nutná součinnost včel. Proto je tak důležitý současný stav včelstvíčka v chovném úlku, ale i počasí.

 

Při návratu ze snubního proletu můžeme často spatřit u matky oplozovací znaménko - schnoucí hlen a přebytek spermatu.

 

Již před výletem matky na snubní prolet projevuje včelstvíčko značné vzrušení, které trvá až do jejího návratu. Mnohdy dosáhne takového stupně, že dojde až k poškození matky.

 

Páření matek daleko od místa, odkud vyletěly, a s větším počtem trubců je moudrým opatřením přírody, neboť se tak zmenšuje pravděpodobnost spářeni s vlastními trubci a snižuje nebezpečí plynoucí z důsledků nejužší příbuzenské plemenitby.

Při dokonalém naplnění semenného váčku (spermatéky) přestane matka vyletovat na další prolety a za několik dní začne klást.

 

Z různých důvodů (při špatném počasí, při nedostatku říjných trubců nebo při nevhodných podmínkách ve včelím společenství) nemusí být semenný váček řádně naplněn a matka přesto začne klást. Kladoucí matka již na další snubní prolet nevyletí a zásobu spermií si nemůže doplnit. Proto jsou některé matky oplozeny dokonale a jiné špatně.

 

CHOVNÉ ÚLKY - DOČASNÁ OBYDLÍ MALÝCH VČELSTEV

Nejlepší podmínky jsou nesporně v normálně silném včelstvu, které je na oplození matky připraveno. Má přiměřená zásoby, ovládá úlový prostor a bezpečně odolává slídění. Při návratu matky z orientačních a snubního proletu nepodléhá neúměrnému vzrušení, které může ohrozit život matky. Vytvoří optimální podmínky pro plnění semenného váčku, připraví včas vhodnou plástovou plochu a bezvadnou výživou zajistí rychlé rozkladení matky. Takové ideální podmínky bývají ve včelstvu, které provádí tichou výměnu.

 

Přesto je praxí i výzkumem prokázáno, že i menší, dokonce i malá včelstvíčka mohou za jistých okolnosti vytvořit vyhovující podmínky pro dokonalé oplození mladých matek a zabezpečit začátek jejich kladeni.

 

PLEMENÁČ JE VHODNÝ PRO MENŠÍ VČELAŘE

Plemenáč je z chovných úlků největší. Je konstruován na rámky, které používáme v provozních včelstvech. Nejběžnější jsou tříplástové plemenáčky, které se vyrábějí pro jedno osazenstvo, nebo sdružené pro dvě, výjimečně i pro více včelstvíček.

Osazujeme jej oddělkem (plásty se zavíčkovaným plodem), zásobami a včelami. Do jednoho plástu nastříkáme trochu vody. Když si včely uvědomí, že jsou bez matky, to je za 1 - 2 hodiny, přidáme zralý matečník nebo neoplozenou matku ve vyjídací klícce. Osazené plemenáče zaneseme do tmavé, chladné místnosti, větrání ponecháme otevřené a vězníme 1 - 3 dny. Při chladném nebo deštivém počasí stačí věznit krátce, při slunném a teplém počasí déle.

 

Na stanoviště vynášíme plemenáče nejlépe večer, za deště kdykoli během dne. Zavřeme větrání, otevřeme česno a zúžíme ho na průlez jedné až dvou včel. Zvlášť výhodné je převezení úlků na jiné stanoviště, vzdálené 3 - 4 km. Potom věznění zkrátíme, popřípadě může zcela odpadnout.

 

Oplozování matek v plemenáčích má řadu výhod pro drobné včelaře. Mohou je použít pro zužitkování matečníků všeho druhu, to znamená také rojových a z tichých výměn. Osazování provádíme nadbytečnými plásty s vybíhajícím plodem. Po úspěšném oplození můžeme celé osazenstvo s matkou přidat ke včelstvu, u kterého chceme matku vyměnit. Přidávání matky s oddělkem patří k nejjistějším způsobům výměny matky.

 

Přeložením do normálního úlu, posilováním, rozšiřováním a soustavným pokrmováním z něj můžeme do podzimu vytvořit normální silné včelstvo.

 

Plemenáč můžeme použít i k opakovanému oplození. Jakmile se matka rozklade, vychytíme ji a přidáme znovu zralý matečník. Kvalitu matky máme možnost předběžně posoudit na větším plástu podle rychlosti rozkladení a kvality plodu. Přidávání neoplozených matek se nedaří a nedoporučujeme ho. Matečník přidáváme den po vychycení kladoucí matky. Chceme-li plemenáč využít opakovaně, necháváme v něm matku více rozklást, aby osazenstvo bylo schopno reprodukce a nesláblo.

 

Není-li snůška, krmíme medocukrovým těstem nebo vkládáme zásobní plást - podle konstrukčních možností plemenáče. Přitom dáváme úzkostlivý pozor, abychom nevyprovokovali loupež.

 

NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ JE OPLODŇÁČEK

A asi ještě dlouho zůstane. Oplodňáček se používá především ve velkých chovech a ve specializovaných závodech pro chov včelích matek, ale má významně uplatnění i ve středních a dokonce v malých chovech. Proto se jím budeme zabývat důkladněji.

 

Vyrábí s používá se velké množství typů, nejrůznějších konstrukcí a velikostí. Dříve to byly oplodňáčky dřevěné, uteplené i neuteplené, dnes se dělají více z plastů. Pokusy i zkušenosti ukazují, že řádně uteplený oplodňáček je mnohem lepši než neuteplený. Slabé včelstvíčko má při proměnlivém nebo chladném počasí největší problémy se zvládnutím tepelného režimu uvnitř neutepleného úlku.

 

Vnitřní prostor oplodňáčku bývá rozdělen na chovný a krmný (velmi rozšířený oplodňáček Liškův), některé oplodňáčky mají jen prostor chovný a krmivo se klade na jeho dno (Eichnerův, Jabloňanský). Úlky se zvláštním krmným prostorem jsou méně výhodné, protože tento prostor musí včely vyhřívat navíc a často malé včelstvíčko oba prostory současně nezvládne. Dosti běžná je situace, kdy se za chladného počasí slabší osazenstvo i s matkou stáhne do krmného prostoru, začne v něm stavět a zcela opustí chovný prostor. Podle našich zkušeností jsou nejlepší oplodňáčky jednoprostorové s vkládáním medocukrového těsta na dno. Včely se zavěsí do uceleného hroznu, v horní části stavějí plástečky a ve spodní se dotýkají krmiva. Postupně krmivo odebírají a prodlužuji plástečky až ke dnu úlku.


V oplodňáčku jsou obvykle 2 - 3 plástečky v malých rámečcích nebo jen na lištách strůpku. Ve strůpku bývá otvor pro přidávání matečníku nebo matky, někdy i vestavěná přidávací klícka. Oplodňáček má uzavíratelné česínko a větrání. Vyrábějí se většinou jako jednotlivé úlky, ale také sdružené, konstruované pro dvě a více včelstvíček. Čím větší je počet jednotek ve sdruženém oplodňáčku, tím větší jsou ztráty při oplozování.

 

PŘÍPRAVA OPLODŇÁČKU

Již před sezónou nalepíme do rámečků nebo na lišty úzké proužky mezistěny. Je možné sice ponechat začátky starých plástečků, ale protože znesnadňují čištění a nezbytnou dezinfekci úlu, raději plástečky vyřežeme úplně a nalepíme mezistěny. Proužky musí být řezány na šiřku 2 - 3 buněk. Na širších proužcích včely stavějí plástečky tak, že je řádně nepřichytí na horní loučku a nechají je viset na „stopce“ z mezistěny. Při manipulaci se takový plásteček vyvrací a snadno se utrhne.

 

Před osazením vložíme na dno vyčištěného a vydezinfikovaného úlku 400 - 500 g medocukrového těsta bez bílkovinných přísad. Těsto se připravuje z medu a moučkového cukru v poměru 1 : 3 - 4, podle druhu medu, aby mělo správnou konzistenci. Příliš tuhé těsto včely špatně odebírají a v řídkém se topí. K výrobě medocukrového těsta je možné použít jen vlastní med od zdravých včelstev. Je velké nebezpečí přenosu zárodků moru, hniloby a zvápenatění plodu. Nakupovat lze jen těsta, ve kterých byl med nahrazen hydrolyzáty sacharózy. Dáváme-li těsto na dno chovného prostoru, je nutné je přikrýt téměř po celé horní ploše toaletním papírem a přitisknout. Papír zabrání, aby se včely na těsto lepily, jestliže jeho povrch zřídne. Vlhký papír včely při odběru těsta rozruší a postupně vynesou z úlku. Krmení oplodňáčků roztokem není vhodně.

 

Přípravu končíme otevřením česínka a otevřením větrání. Větrání musí být dostatečně účinné, zvláště při plnění oplodňáčků narkotizovanými včelami.

 

OSAZOVÁNÍ

Oplodňáčky osazujeme 100 - 200 g smetenečků mladých včel. Plníme-li jich jen několik, můžeme včely do nich setřást a namést přímo. Lepší je umést pomocí smyku včely do jednotlivých plechovek vhodné velikosti s děrovaným dnem i víčkem (pozor na zapaření!). Po nasypání potřebného množství odneseme plechovky na místo doplnění oplodňáčků a ihned je osazujeme. Plechovku několikrát otočíme nebo s ní s citem zatřeseme, otevřeme a včely vysypeme do oplodňáčku.

 

Při plněni většího počtu úlků používáme včely, které jsme v potřebném množství setřásli a nasmetali do rojáků. Oplodňáčky postavíme do řady, strůpky a rámečky položíme vedle každého oplodňáčku. Rojákem klepneme o zem, aby se včely sesypaly na dno, s citem je pokropíme a naběračkou sypeme do oplodňáčků. Protože se včely rozlétají a rozlézají, je lépe pracovat ve dvou. Jeden nasypává včely a druhý vkládá rámečky a uzavírá strůpky. Občas musíme rojákem opět klepnout a srazit včely na dno.

 

Nejpohodlněji se pracuje s narkotizovanými včelami. Bez použití chemických látek je možná narkózu provést takto: Do láhve od okurek, čtyřlitrové, jakou používáme na krmení, nebo do větší, umeteme pomocí smyku potřebné množství včel. Poprvé ji postavíme na váhu, abychom mohli při dalším smetání množství včel lépe odhadovat. Po sejmutí smyku uzavřeme láhev víčkem z plsti nebo molitanu, několikrát ji převracíme a mírně potřásáme. Včely postupně ztrácejí svou pohyblivost a malátněji. Je to narkóza přidušením, důsledek nedostatku kyslíku v láhvi. První praktické provádění ukáže, jaké doby je k tomu zapotřebí. Po znehybnění včel v láhvi - za stálého pozorování - je sypeme v potřebném množství do připravených oplodňáčků.

 

Častější a již dlouhou dobu známá je narkóza rajským plynem, který získáme nasypáním špetky krystalků dusičnanu amonného na rozpálené uhlíky v dýmáku. Bezpečnější a pohodlnější je spalování dusičnanu ve filtračním papíru. Arch filtračního papíru srolujeme do trubičky a zajistíme proti rozmotáni motouzem nebo gumičkou. Dusičnan amonný rozpustíme ve vodě, do přesyceného roztoku vsuneme stočený papír a necháme řádně nasát. Mokrý papír usušíme buď na slunci, nebo umělým teplem. Po vysušeni trubičku rozstříháme silnými nůžkami (na plech) napříč a kousky asi 1 — 1,5 cm široké uskladníme v hermeticky uzavíratelné nádobě (ve sklenici se zabroušenou zátkou), aby smotky nezvlhly. Těsně před narkotizováním je vyjmeme ze sklenice, zapálíme a vložíme do kuřáku. Dým vháníme do uzavřeného rojáku tak dlouho, až včely ztichnou. Po otevření rojáku ihned začneme plnit oplodňáčky.

 

Krátkodobá narkóza plněni oplodňáčků urychluje a neovlivňuje včely v úlku nijak nepříznivé. Kvalita oplození i ztráty matek jsou stejné jako při plnění nenarkotizovanými včelami.

 

Optimální množství včel je u každého typu oplodňáčku jiné. Závisí na jeho velikosti, na jeho uteplení a vnitřním uspořádání. Dobrá není ani nedostatečné naplněni (včely těžko zvládají tepelný režim úlku), ani přeplnění, při kterém se matky hůře oplozují a osazenstva se častěji rojí.

 

Do oplodňáčků naškolkujeme matečníky nebo přidáváme neoplozené matky. Zdá se, že zvláště v nejmenších oplodňáčcích není optimální prostředí pro dochov a líhnutí matek. Nelze také provést předběžné brakování matek a jejich označeni. Bez obav můžeme přidávat neoplozené matky naostro nebo otvorem ve strůpku. Přidávat však musíme co nejdříve, nejpozději do 10 - 15 minut po nasypání včel. Je to velmi důležité! Přidáváme-li naostro později, smetené včely se uklidní, ochota k přijetí matek se rychle zhoršuje a ztráty nepřijetím výrazně rostou. Jestliže z jakéhokoliv důvodu nemůžeme přidat matky v krátká době po osazeni oplodňáčků včelami, neriskujeme a přidáme je vyjídací klíckou.

 

Po 1 - 3denní věznění v chladu a zatemnění oplodňáčky vynášíme, rozmísťujeme a otevíráme. Rozestavujeme je co nejdále dd sebe na stinná místa, mimo dráhu letu včel, v blízkosti zřetelných orientačních bodů a obracíme je na různé světové strany. Vyhýbáme se umístění na slunných místech, kdy se za horkého počasí při přehřátí úlku často zrojí.

 

Po umístění na oplozovací stanoviště a zabezpečeni proti dešti a shození nebo převrácení větrem ponecháme oplodňáčky v klidu. Nerušíme je zbytečnými kontrolami dříve než v době, kdy předpokládáme, že by matky měly klást. To je za příznivého počasí asi za 10 dni.

 

Matku z oplodňáčku odebíráme, jakmile zaklade ucelenou plochu plástečku vajíčky. Pravidelně zakladená buňky a včasný začátek kladeni zaručuji, že jde o dělničí a nikoli o trubčí plod, i když některá matky kladou na samém začátku kladení i několik trubčích vajíček nebo jich kladou více do jedné buňky. V nejistých případech počkáme až do zavíčkování plodu.

 

Do větších oplodňáčků se někdy po vychycení kladoucí matky přidává další zralý matečník nebo neoplozená matka. V malých oplodňáčcích je to problematické a výsledek je zpravidla špatný.

 

Malé oplodňáčky je nejlépe po vychycení matky zrušit, plástečky vyřezat, úlky vyčistit a znovu připravit pro nové osazení. Zdá se to kruté, ale ze zdravotního hlediska je to velmi účinná. Vhodný je přípravek BEF, který účinkuje téměř okamžitě, mnohem rychleji než síra. Stačí vstříknout několik mililitrů látky do česínka.

 

Mnozí chovatelé se snaží včely z oplodňáčku zužitkovat utvořením smetence. V tom případě je možné navečer nebo brzy ráno, kdy včely nelétají, narkotizovat opět rajským plynem. Po zadýmání do česínek včely vyklepeme a smeteme přes smyk do rojáčku. Musíme však počítat s tím, že smetenec bude třeba brzy posílit, protože je složen z přestáných včel, vyčerpaných intenzívní činností, krátkověkých a většinou nosematických. Námaha spojená s jejich využitím se málokdy vyplatí a hrozí nebezpečí poškození zdravých včelstev.

 

MEZI MALÉ CHOVNÉ ÚLKY PATŘÍ SEKCE

Sekce je vynález švýcarských chovatelů, od nichž ji převzal Zander a jeho škola. Rozšířila se hlavně v plemenném chovu v oblasti německého vlivu. Dodnes je nejrozšířenějším chovným úlkem v NDR, zatímco u nás se používá méně.

 

Je to v podstatě oboustranně zasklený rám, v němž je prostor pro jeden výjímatelný plásteček, zpravidla horní krmítko, a prostor pro přidání matečníku nebo matky, česnový otvor a větrání. Sekce se vkládají po dvou až po čtyřech do tepelně izolovaného úlku, aby se kompenzovaly nevýhody nepřirozeného uspořádání vnitřního prostoru sekce, tj. pouze jediného plástečku bez meziplástových uliček, a aby se zlepšil tepelný režim včelstvíček vůbec. Prostředí pro líhnutí matky z vloženého matečníku zůstává přesto nepříznivé a je lépe přidávat do sekcí neoplozené matky.

 

Příprava na osazení sekce je obdobná jako práce s oplodňáčky. Krmítko se předem naplní medocukrovým těstem, vloží se rámeček opatřený úzkým proužkem mezistěny a do sekce se po vyjmutí skla z jedné strany nasype 200 - 250 g porosených nebo narkotizovaných včel. Uzavírání sklem je poněkud zdlouhavější než přikrytí oplodňáčku strůpkem. Matka se přidává většinou naostro, opět co nejdříve po nasypání včel, nejdéle do 10 - 15 minut. Přidává-li se později, pak přes vyjídací klícku.

 

Výhodou sekcí je, že je možné je prohlížet a kontrolovat začátek kladení matky bez otevírání, přes sklo. Pozorování včelstvíčka je zajímavé a poučné. Proto jsou sekce oblíbené u včelařů, kteří s chovem začínají. Ve velkých chovech se nepoužívají, protože veškerá manipulace včetně vychytávání matek zabírá více času.

 

NENÍ NEJLEPŠÍ CHOVNÝ ÚLEK

Ani po dlouholetém porovnávání nelze říci, který typ chovného úlku je nejlepší. Jedni chválí plemenáče, druzí oplodňáčky a jiní jsou spokojeni s oplozováním matek v sekcích.

 

Je třeba vždycky zvažovat všechny podmínky, požadavky, ale i vlastní možnosti a rozsah chovatelské činnosti a podle nich se rozhodovat. Obecně je možné říci, že čím jsou příznivější klimatická podmínky oplozovacího stanoviště, tím menší úlek můžeme zvolit a tím méně včel k jeho osazení budeme potřebovat. Dobře zvládnutý prostor chovného úlku včelstvíčkem je základní a nejdůležitější podmínka úspěšného oplozování matek. Je snadné pochopit, že lepší stav je v sedmdesátigramovém včelstvíčku v malém, dobře izolovaném oplodňáčku než stav oddělku s 300 g včel v třírámkovém tenkostěnném plemenáči s plásty 39 x 24 cm nebo 37 x 30 cm.

 

Na osazování oplodňáčků a sekcí spotřebujeme méně včel, můžeme do nich školkovat zralé matečníky, za příznivých okolností i opakovaně, můžeme přidávat neoplozené matky naostro či vyjídací klíckou. Víme v tomto případě, jakou matku přidáváme, a můžeme ji před přidáním označit. Oplodňáčky nejsou těžké při přenášení a nezaberou mnoho místa při převážení.

 

Výsledky při oplozování matek se téměř neliší od výsledků ve větších úlcích, dodržíme-li při rozmísťování rozumnou vzdálenost a volíme-li různé směry výletu. Využíváme přitom všechny možnosti stanoviště - orientační body, stromy, keře i reliéf terénu.

 

Větší chovné úlky - plemenáče a sdružené plemenáče všeho druhu mají větší a víceplástové plochy a početně silnější včelí společenství. Ovládají vnitřní prostor a nejsou vystaveny náhlým teplotním zvratům.

 

Osazují se snáze než oplodňáčky a sekce, nic se nesetřásá a nesmetá, pouze se vkládají plásty se zavíčkovaným plodem, zásobami a obsedajícími mladými včelami.

 

Přidávají se do nich převážně zralé matečníky. Většinou se osazují na začátku sezóny a ruší se až na jejím konci; slouží tedy opakovaně k oplození více matek.

 

Matky se v nich nechávají do úplného rozkladení, aby se mohla posoudit jejich kvalita; podle rychlosti zakladení plástové plochy, kterou mají k dispozici, podle množství a podle ucelenosti, popřípadě mezerovitosti plodu.

 

Přednosti a výhody oplodňáčků a sekcí nejsou totožné s přednostmi plemenáčů. Ani nedostatky nejsou shodné. Obojí však každý chovný úlek má. Asi by vám při rozhodování nepomohla ani sebepodrobnější charakteristika. Tak jen všeobecnou radu:

 

Kdo chce chovat matky jen pro vlastní potřebu nebo nejbližší přátele, si asi pořídí větší chovné úlky — plemenáče nebo sdružené plemenáče na rámky včelínové míry.

 

Kdo má v plánu stát se chovatelem matek ve velkém (na prodej), ten si opatři oplodňáčky, sdružené oplodňáčky, respektive sekce.

 

ÚSKALÍ PÁŘENÍ

Skutečnost, že k oplození matek dochází ve vzduchu a že tedy otcové jejich potomstva zůstávají anonymní, nemá obdoby v plemenářské práci jiných živočišných druhů. O kontrole oplození tedy nemůže být řeč.

 

Chovatelé matek se mnoho napřemýšleli a nazkoušeli, jak by tento fakt měnili. Nepomohla ani nákladná zařízení - velké hangáry, proletové haly - matky se v uzavřených prostorách s trubci nepářily. Hledali proto jiné schůdné kompromisní řešení. Nemůžeme-li zajistit oplození vybranými a přesně indentifikovanými trubci, omezujme a zabraňujme spáření s trubci nežádoucími, neznámými a cizími. Proto si chovatelé zřizují prostorově izolované oplozovací stanice - pozemní, vysokohorské i ostrovní.

 

Objev z poloviny našeho století o vícenásobném pářeni matek (V.V. Trjaskovová), to je, že k oplozeni matky nestačí jeden trubec, ale že se páří v rychlém sledu po sobě s 8 - 10 trubci, a další objev existence trubčích shromaždišť chovatelům starosti neubraly. Podnítily však znovu úsilí výzkumných pracovníků i chovatelů-praktiků v hledání nových cest a dokonalejších způsobů pro dosažení plemenářských cílů.

 

Teprve zavedení a zvládnutí inseminační techniky v potřebném rozsahu a kvalitě umožnilo rozvoj individuální plemenitby v chovu matek. Dodnes však zůstává základní metodou plemenářské práce nejširšího okruhu chovatelů hromadný výběr a zůstává i míněné kompromisní řešeni při přirozeném páření.

 

Metoda prostorové izolace - zřizování oplozovacích stanic - je v našich zemích téměř nepoužitelná.

 

Poměrně dobré výsledky naopak poskytuje metoda prostorové izolace „naruby“, to je pářeni matek v chovatelských okrscích nebo, jak někde říkají, v okrscích čistého chovu. Je to v podstatě kruhové území o poloměru 5 km kolem chovného stanoviště, v němž převažují včelstva trubčí linie, tedy území s převahou trubců, jejichž původ známe.

 

Proto i náš Organizační řád plemenného chovu předepisuje pro rozmnožovací chovy přednostní umísťování matek trubčí linie do včelstev chovatelského okrsku a těsnou spolupráci se všemi včelaři, kteří mají svá včelstva uvnitř okrsku.

 

Rovněž nejranější a naopak pozdní odchovy matek, to je odchov v obdobích, kdy počet trubců v produkčních včelstvech ještě není nebo již není na početní úrovni plného léta, spolu s přesycením prostoru kolem vlastního oplozovacího stanoviště trubci mohou procento žádoucích spáření zvýšit.

 

A ještě zmínka o metodě časové isolace. Dříve se jí říkalo metoda náhlého oplození nebo po objeviteli - Köhlerova metoda. Svého času vzbudila velký rozruch mezi chovateli i velké naděje. Jejím základem je využití poznatku, že doba všeobecných proletů trubců ustává v pozdních odpoledních hodinách, zvláště po 17. hodině.

 

Chovné úlky s říjnými matkami vězněnými v temné a chladnější místnosti vyneseme, kolem 18. hodiny večerní a rozestavíme na stanovišti do prostoru mimo hlavní let stálých včelstev a uvolníme uzávěry česínek. Dojde k bouřlivému proletu téměř celého osazenstva včetně matek. V těže době uvolníme česno silného trubčího oddělku, který byl rovněž vězněn. Hned při prvním společném proletu může dojít ke spářeni matek se záměrně vybranými trubci oddělku. Totéž opakujeme další 2 až 3 podvečery. Pravděpodobnost uspokojivého výsledku zvýší počet a říjnost trubců.

 

Způsob je to však pracný, časově náročný a vyžadující velkou pečlivost a také zkušenosti. Může se uplatnit jen ti chovatelů, kteří odchovávají jen malé počty matek a rádi „pokusničí“.

 

A CO INSEMINACE

Účel a rozsah tohoto textu nedovoluje podrobněji se zabývat problematikou inseminace. U nás ji zavedl na počátku 60. let ing. Vladimír Veselý, nynější ředitel Výzkumného ústavu včelařského v Dole.

 

V průběhu 60. let přešla z laboratorních podmínek do chovatelská praxe a umožnila v širším měřítku zdokonalit dosavadní a zavést nové metody plemenářské práce. V současné době je technika umělého osemenění zvládnuta do tě míry, že je možné uspokojovat kvantitativně téměř všechny požadavky chovatelské praxe na dodávky inseminovaných matek. Zdaleka se však nedá říci, že je to běžná chovatelská technika. Na to je příliš náročná na technické vybavení a hlavně na odborné schopnosti pracovníka, který ji provádí.

 

Protože hovoříme o odchovu včelích matek, jehož součástí je i tato vrcholná technika, popíšeme velmi stručně (alespoň pro orientační představu) odchov inseminovaných matek tak, jak se u nás v současné době provádí.

 

Neoplozené matky osadíme do chovných úlků stejným způsobem jako na přirozené spáření. Hned po vynesení na stanoviště vložíme do upravených česínek mateří mřížky, aby matky nemohly vyletět. Říjné matky ve stáří 6 - 10 dní vychytíme z úlků a inseminujeme spermatem trubců, odchytaných z trubčích včelstev a uzavřených mateří mřížkou nebo v mednících. Použití volně létajících trubců by nemělo smysl, neboť neznáme jejich původ; zalétáváni trubců do cizích včelstev je velké.

 

Odběr spermatu trubců i vlastní inseminaci provádíme pomocí inseminačního přístroje pod binokulárním mikroskopem. Pevně fixovaným matkám uspaným oxidem uhličitým otevřeme speciálními háčky žihadlovou komoru a uvolníme vchod do pochvy. Inseminační stříkačkou injikujene do vejcovodů sperma v množství 10 — 12 mm3. Sperma zaplní párové vejcovody matky stejně jako při přirozeném spáření. Inseminovaná matky se vracejí v klíckách zpět do chovných úlků.

 

Druhý den narkózu oxidem uhličitým opakujeme za účelem stimulace funkce vaječníků. Bez této narkózy nechtějí inseminované matky začít klást a většinou se vůbec nerozkladou. Po narkóze vrátíme matky vyjídacími klíckami zpět do úlků a čekáme na rozkladení.

 

Řada otázek týkajících se plnění semenného váčku a činnosti vaječníků není dosud zodpovězena. Např. i když dávkujeme stejná množství spermatu, nedokážeme zajistit, aby měly všechny matky v semenných váčcích stejná množství spermií. Také s rozkladením matek jsou někdy problémy, i když dnes spíš výjimečně.

 

Celkově ztráty matek inseminovaných zkušenými, zapracovanými pracovníky jsou menší než při přirozeném páření a jejich výkon je srovnatelný s výkonem matek přirozeně spářených. V důsledku výběru hodnotných trubců je kvalita včelstev s inseminovanými matkami v průměru lepší.

 

Inseminační techniku dnem využívají ve svá práci všechny oblastní a mnohé uznané chovy. Chovatelské praxe potvrdila i ekonomickou efektivnost této náročné práce.

 

DŮLEŽITOST TRUBCŮ

Trubci jsou rovnocennými nositeli vloh a v plemenitbě včel mají stejný význam jako matky. I když se v literatuře řízený odchov trubců popisuje a v chovatelských kursech zdůrazňuje, v praxi se uplatňuje nedostatečně.

 

Trubci jsou ve včelstvech přítomni od jara do léta, i když v druhé polovině léta v menším počtu. Při povrchním pohledu vzniká dojem, že je jich stále dostatek. Ve skutečnosti se zralí trubci vyskytují ve včelstvech pouze v některých obdobích sezóny; tato období se nedají předem určit a podléhají vlivu řady proměnlivých faktorů (vnějších i vnitřních) - stavu a síle včelstva, počasí, bohatosti snůšky apod.

 

Za nepříznivých podmínek včely trubce omezují a nakonec likvidují. Nejdříve vyhánějí dospělé říjné trubce, potom mladé, a jestliže nevhodné podmínky trvají dále, ničí i trubčí plod.

 

Vývoj trubce je nejdelší, trvá 24 dní. Vyvíjí se z neoplozených vajíček v trubčích buňkách, výjimečně v buňkách děličích při trubcokladnosti matky (hrboplod) nebo z vajíček nakladených trubčicemi. S těmito trubci v běžné praxi nepočítáme, protože nejsou dostatečně vyvinutí.

 

Pro účely plemenitby potřebujeme trubce co nejzdatnější. Jako bojují v přírodě o samičku jiní samci, bojují o matku i trubci. Jejich zbraněmi jsou dobrý zrak a rychlost letu. Trubci mají oči složené z většího počtu faset, a proto vidí lépe než dělnice i než matka. Rychlost letu je odvozena od mohutnosti křídel a je v korelaci s tělesnou hmotností.

 

Abychom měli po celou dobu odchovu natek dost zdatných trubců, musíme podporovat přirozenou touhu včelstva po trubcích. Od časného jara a usměrňovat ji. Podporujeme ji vkládáním trubčích plástů, tj. plástů s poloviny vyříznutých, s možností dostavění trubčinou, nebo vkládáme plást s panenskou trubčinou z minulého roku.

 

Odchov usměrňujeme tak, že trubčí plásty vkládáme jen nejlepším a vybraným včelstvům, jejichž vlastnosti bychom rádi nalézali také u odchovaných matek. Ostatním včelstvům vlastní trubčí plod omezujeme a přidáváme trubčí plásty již zakladené právě těm s nejlepšími matkami.

 

Trubci mají být v nadbytku s několika důvodů:

 

a) Matka vylétá na snubní prolet sama, bez doprovodu a je vystavena různému nebezpečí. Čím vícekrát musí vyletět a čím je pobyt mimo úl delší, tím více je ohrožena zejména ptáky.

 

b) K řádnému oplození stačí 8 - 12 trubců. Má-li však být oplození výběrovým procesem, musí se svatebního proletu účastnit mnohem více trubců. Říjnou matku pronásleduji desítky až stovky trubců.

 

c) Zatím není v silách chovatele zajistit při volném oplození 100% spáření s trubci vybranými chovatelem. Chovatel se může pokusit pouze zvýšit pravděpodobnost žádoucího spáření, a to převahou až přesycením prostoru trubci známého původu v širokém okruhu oplozovacího stanoviště. To vyžaduje spolupráci s okolními včelaři. Jestliže se podaří rozmístit u nich matky vybraného genotypu (matky trubčí linie) nebo spojí-li se za tímto účelem několik chovatelů vytvořením chovatelského okrsku, zvýší se i pravděpodobnost žádoucího spáření.

 

Po letním slunovratu vždy a v časném létě za nepříznivých podmínek (špatné počasí, chybí snůška) ztrácí včelstvo zájem o trubce. Včely omezují matku v kladení trubčích vajíček a vylíhlé trubce přestávají krmit. Když trubci hladem zeslábnou, vyhánějí je z úlů. Likvidaci trubců zabraňujeme nebo ji alespoň omezujeme. Obvykle postačí intenzívní pokrmování. Ke konci sezóny má však i to omezenou účinnost. V tomto případě uchováme zralé trubce jen ve včelstvech s neoplozenými matkami nebo ve včelstvech bez matky (v osiřelcích).

 

I když se trubci nikdy nebudou těšit úctě, péči a pozornosti jako slavní hřebci v plemenném chovu koní — nezapomínejme na ně.

 

POČASÍ JE NEVYZPYTATELNÉ

Na našem území se prolíná vliv kontinentálního a přímořského klimatu. Teplotní i srážkové poměry jsou dále značně ovlivněny nadmořskou výškou. Charakteristické je převládající západní proudění vzduchu a proměnlivé počasí, které nám, včelařům, dělá velké starosti a často doslova maří naši práci. Ve značné míře ovlivňuje v jednotlivých letech medné výnosy a ještě výrazněji chov matek. Nejvíce jejich oplozování.

 

Mezery ve snůšce je možno alespoň částečně překlenout pokrmováním včelstev a sílu upravit posílením nebo spojením. Snubní prolety ovlivnit nelze, musíme čekat na pěkné počasí.

 

Dlouhotrvající nepohoda citelně zvyšuje ztráty matek při oplozování. Když matky nemohou delší dobu vyletovat, jsou osazenstva chovných úlků nervozní. Často potom napadají matky, vracející se z orientačních nebo snubních proletů. O problémech s nezralými trubci jsme již hovořili.

 

Otepleni přichází v létě často náhle, počasí se mění ze dne na den. Tak se stává, že všechny neoplozené matky vyletí na prolet téměř současně. Nezorientované, silně říjné matky se páří již při prvních proletech, často zalétají a jsou včelami napadány a ubodány. Bývá mnoho ztracených, vadných a špatně oplozených matek. Takové ročníky dobrých a špatných matek známe.

 

Kdo chová pro vlastní potřebu nebo jen menší počet matek, je na tom lépe. Může využít i kratší období příznivého počasí. Hlavně neodkládat zahájeni chovu!

 

Větší chovatelé trpí nepřízní počasí v několika směrech. Je narušen rytmus chovatelské práce, což znamená, že neoplozené matky blokují chovné úlky a zralé matečníky není kam umístit, Ztráty při oplozováni jsou vysoké a mohou dosáhnout až 70%. Kvalita oplození je nízká.

 

Pro krátkost chovatelské sezóny jsou chovatelé matek závislí na počasí více než zemědělci.

 

MATKY ZAČALY KLÁST

Po spářeni začnou matky klást zpravidla do týdne. Jestliže je po vystavení chovných úlků příznivé počasí a dostatek říjných trubců a jestliže ve včelstvíčkách panují vhodné poměry, jako zastoupení všech věkových kategorií dělnic a převaha mladých včel, dostatečné zásoby medu a pylu a zvládnutý teplotní režim v úlku, začínají matky klást již třetí, čtvrtý den po snubním proletu.

Kladoucí matky vychytíme a zužitkujeme pro vlastní potřebu nebo je prodáme. Při vychytávání zjišťujeme, zda matka nemá žádnou viditelnou vadu a zda dobře klade. Kvalitu kladeni posoudíme na větším plástu, např. v plemenáči, lépe než v oplodňáčku nebo v sekci. Posuzujeme ucelenost plochy nakladených vajíček, popřípadě mezerovitost otevřeného plodu. Plocha zakladeného plástu by měla hned v prvních třech dnech kladení odpovídat početnosti osazenstva chovného úlku - větší plocha naznačuje zdatnější matku.

 

Matky viditelně poškozené, tj. chromé, s utrženou nožičkou, poškozeným tykadlem, vyvráceným křídlem, pomačkanou hrudí apod., likvidujeme, přestože známe případy, že i tyto invalidní matky mohou žít ve včelstvu více let a klást jako zcela zdravé. Také jsme se však setkali s příklady, kdy včelstvo začne vyměňovat poškozenou matku v naprosto nevhodnou dobu, nebo že matka přes zimu uhyne. Obojí může být příčinou ztráty celého včelstva.

 

Nepřidáváme a neprodáváme (a ani nedarujeme) matky, které kladou nerovnoměrně, sem tam několik vajíček, a které kladou na stěny buněk.

 

Matky, které začaly klást později než jiné, stejně staré, necháme v úlku až do zavíčkování plodu. Jde-li o ucelený plod dělničí, můžeme je použít.

 

Nepřidáváme-li vychycené matky bezprostředně na vlastní včelnici, kdy je umísťujeme do přidávacích klícek, vpouštíme je obvykle do zasílacích klícek, známých „Bentonek“. V klícce musí být potrava - kvalitní medocukrové těsto. S výjimkou pylu by těsto nemělo obsahovat žádné bílkovinné přísady. Klícky jsme předtím naplnili doprovodnými včelami - 10 až 30 - podle vzdálenosti místa určení a podle velikosti klícky. Klícky umísťujeme na stinné místo. Pozor na odloženi za sklo okna místnosti nebo automobilu nebo do blízkostí insekticidních pásků v místnosti!

 

Odesílá-li matky chovatel v I. nebo v II. ochranném pásmu, je povinen doprovodné včely v klícce (bez matky!) ošetřit termickou metodou.

 

Do úlu zadováku nebo do uzavíratelné bedny přibližně stejného objemu vložíme asi 10 cm široké prkno, asi do poloviny výšky úlu. Na ně upevníme čidlo termostatu (MK 33) a na dno úlu pod příčku umístíme 200V žárovku jako zdroj tepla. Umístěním pod příčku zabráníme přenosu tepla zářením.

Nastavením termostatu na 53°C necháme úl nebo bednu vyhřát, až zhasne kontrolka. Pak na dobu 15 minut vložíme na příčné prkno zasílací klícky s doprovodnými včelami, bez matky. Ty se vpouštějí do klícek až po termickém ošetření.

 

Každý chovatel musí k zásilce matek přiložit letáček s informaci, co má udělat včelař - odběratel před přidáním matky: Matku i doprovodná včely důkladně prohlédnout a doprovodné včely usmrtit.

 

Skutečnou kvalitu matky při vychytávání z chovného úlku žádný chovatel nepozná. Poznáme ji až za určitou dobu po přidání podle kvality jejího včelstva. Jaká bude výkonnost matky v kladeni, může se předběžně usuzovat podle její hmotnosti, podle širokého hrudníku a štíhlého, zužujícího se zadečku.

 

TAKÉ MATKY MAJÍ MÍT OSOBNÍ DOKLADY

I když se matka liší od dělnic velikostí, není její vyhledání vždy jednoduché. Její nalezení usnadní, jestliže je označena; čím nápadněji, tím lépe. Proto byly mezi chovateli svého času velmi oblíbené staniolové značky. Jemně zprohýbaný povrch staniolu zachytil a odrazil i méně intenzívní světlo, značka zazářila a matka se snadno našla.

 

V současné době se místo staniolu používají opalitové terčíky s číslem. Spolehlivost označení se zvýší, jestliže naneseme na hrud matky místo bezbarvého lepidla acetonovou barvu a na ni teprve přitiskneme stejnobarevný terčík. Ztratí-li matka opalit, zůstane barva a označeni matky je zachováno.

 

Protože se vžilo užívání barev ve stále stejném sledu - slouží tato označení nejen k snazšímu vyhledáváni matky a k potvrzení její identity, ale také k určení jejího stáří.

 

Označení matek vyhovuje praktickým včelařům i chovatelům matek při hromadném výběru. Jakmile se přikročí k náročnější plemenářské práci - metodě individuálního výběru, potřebujeme vědět o plemenných matkách, to je matkách, od nichž bereme chovný materiál, mnohem více, než může říci barva nebo barevný terčík s číslem.

 

Při metodě individuálního výběru zvláště, ale i pro uplatnění kontroly dědičnosti při hromadném výběru mají základní význam rodokmenové karty, z nichž je možné se dovědět všechno potřebné o každé plemenné matce; můžeme vyčíst základní údaje o užitkovosti a chování jejího včelstva, o předcích, a co je vůbec nejdůležitější, rodokmenová karta sleduje užitkovost potomstva, užitkovost včelstev s matkami - dcerami hodnocené matky.

 

Například rodokmenová karta matky CT Kýv 850046. Celé evidenční číslo je rozsáhlejší: CT Ký, 850046 — CT Kýv 840179/ CT Prost 830157. Čteme je takto: tato matka je kraňka (0), kmenové příslušnosti Troiseck (T), byla inseminována na Kývalce (Kýv) v roce 1985 (první dvojčíslí) a je v tamní matrice matek zapsána pod číslem 46 (čtyřčíslí).

 

Její matka byla rovněž kraňka Troiseck z Kývalky, narozená 1984, s matričním číslem 179 a byla inseminována spermatem trubců pocházejících z matky kraňky Troiseck z Prostějova z roku 1983, matriční číslo 157.

 

Na rodokmenové kartě je mnoho dalších údajů, důležitých a užitečných, jimiž se zde nemůžeme zabývat. Chtěli jsme jen říci, že včelí matky nejsou anonymními příslušníky včelího společenství a že v chovatelské a zejména v plemenářské práci musí být vždycky jejich totožnost prokazatelná a měli bychom toho o nich vědět co nejvíce.

 

NAŠE ÚSILÍ JE ZHODNOCENO AŽ VE VČELSTVU

Účelem odchovu matek je zvýšení výkonu (hlavně medného výnosu) a zlepšení doprovodných a dalších jiných vlastností produkčních včelstev. Všichni víme, že i v srovnatelných podmínkách na jednom stanovišti, při stejném ošetřování a ve stejných úlech jsou včelstva poskytující rozdílný výnos. Rozdíly jsou způsobeny v převážné míře nestejnou kvalitou matek, spočívající v hodnotě jejich genotypu, v úrovni odchovu a také v jejich stáří. Výměnou nevyhovujících matek, jejich nahrazením mladými matkami se snažíme neustále udržovat, ne-li zvyšovat výkony produkčních včelstev.

 

Schopnosti matky se ve včelstvu plně projeví jen za určitých podmínek. Žádná matka nesplní naše očekávání, přidáme-li ji do včelstva nemocného, špatně ošetřovaného, umístěného na nevhodném stanovišti, při nedostatečně nabídce pylu, nektaru nebo i při příliš vzdáleném zdroji vody apod. Veškerá naše námaha a péče věnovaná odchovu matek nabývá smyslu, jen pokud tyto matky přidáme úspěšně do vhodných včelstev. Přidáváním matek se budeme ještě zabývat v další části.

 

Proč však nemáme matky přidávat do jakéhokoli včelstva? Reprodukční proces ve včelstvu je výslednicí vzájemného ovlivňování včelstva a matky. Jen v silném včelstvu může matka uplatnit svoji schopnost v kladení v plném rozsahu. Včely odchované v silném včelstvu mají lepší kondici a jsou dlouhověké, zatímco slabému včelstvu trvá déle, než dosáhne takové úrovně, v níž se přednosti přidané matky mohou projevit.

 

VYUŽITÍ MATEK

Včelařův rok začíná v podletí. To je rozhodující doba, kdy vznikají včely schopné dobře přežít těžké a obtížné období „zimního klidu“. Je starou zkušeností, že silná a nevyčerpaná včelstva zpravidla vyzimují zase jako silná, slabá na podzim jsou slabá i na jaře. Slabá včelstva nestačí v krátké době do snůšky zesílit a opožděný rozvoj je hlavní příčinou podprůměrných výnosů zvlášť v raných snůškách. Pro to přidáváme matky jen do včelstev, která mají předpoklady, že do zazimování dosáhnou patřičnou sílu a potřebnou kondici.

 

Častou chybou je pozdní přidávání matek do zesláblých a dlouho osiřelých včelstev. Takové včelstva by měla být zrušena, spojena nebo posílena oddělkem a matkou. Posilování plodem z jiných produkčních včelstev není správné, neboť slabé včelstvo málokdy napravíme, ale silné nepochybně oslabením v kritickém období poškodíme.

 

Rovněž na jaře bychom měli dobře zvažovat, zda osiřelé včelstvo zrušit či přidat matku. Nosematické osiřelce vždy zrušíme. Nápravu krátkodobě bezmatečného, silného včelstva může přivodit s požadovaným efektem pouze přidání rezervního oddělku s matkou.

 

Pro tvorbu nových včelstev - smetenců a oddělků - platí, že je nutno dělat je včas - nejpozději do poloviny července, ale raději dříve. Jejich sílu musíme přizpůsobit kalendářnímu datu a dále je ošetřovat tak, aby z nich do zazimování byla silná, plnohodnotná včelstva.

 

ÚSPĚŠNÉ PŘIJETÍ JE UMĚNÍ, ALE TAKÉ ŠTĚSTÍ

Přidáni matky je vždy určitá riziko, což je největší překážka efektivnějšího využití plemenného chovu matek v nejširší včelařské praxí a zvlášť u drobných včelařů, kterých je u nás většina. Každoročně zaplatí mnoho matek svými životy daň neznalosti a nedokonalému poznáni současného stavu včelstva, do něhož matku přidáváme.

 

Již dříve jsme řekli, že matka je součástí složitého organismu včelstva a vztahy v něm jsou určovány složitými mechanismy, dosud málo prozkoumanými. To, že včelstvo rozeznává svou vlastní matku od matky cizí, je důsledkem působení specifických chemických látek  feromonů. Správně vystihnout nebo uměle navodit stav včelstva, aby bylo ochotné přijmout cizí matku, v tom je podstata úspěchu.

 

Postupně byly zjištěny a ověřeny situace, za nichž je ochota k přijetí větši a kdy je horší. Vznikly tak určité zásady, ze kterých vycházejí a která využívají všechny známé metody přidávání matek.

 

• Včely nepřijmou cizí matku, pokud mají vlastní, a to jakoukoli - oplozenou, neoplozenou, řádně kladoucí nebo trubcokladnou. Přítomnost vlastních matečníků za určitých okolností nevadí (metoda přidávání pomocí umělého matečníku).

• Matky „cizí krve“, geneticky vzdálené včelstvům, do nichž jsou přidávány, jsou přijímány méně ochotně a často jsou brzy vyměňovány.

• Včelstva provádějící tichou výměnu a chystající se k rojení rovněž nerada přijímají cizí matku.

• Nejochotněji přijímá bezmatečné včelstvo matečníky, potom oplozené a rozkladené matky, kladoucí oplozené matky nerozkladené, matky držené dlouhou dobu v zasílacích klíckách nebo v malých chovných úlcích. Nejhůře jsou přijímány několik dnů stará a neoplozené matky.

• V období intenzivního rozvoje včelstev v první polovině sezóny je situace příznivější než v období snižující se aktivity plodování, za vrcholem rozvoje.

• Na jaře, kdy je přínos pylu i sladiny a ve včelstvech je plod všeho stáří, je vyměňování matek nejbezpečnější. Můžeme přidávat „na ostro“, pouhým vypuštěním na plodový plást (neplatí to však v časném předjaří, brzy po proletu).

• Ve snůšce za pěkného počasí je pozornost většiny včel soustředěna na donášení a zpracování zásob. Tento stav je příznivější než v bezsnůškovém období se slíděním včel.

• V prostředí mladušek je vždy matka bezpečnější než v prostředí starých včel.

• Při přidáváni vyjídací klíckou s odkladem je menši riziko při prodlouženém věznění matky v klícce ve včelstvu. Uplatňuje se efekt pronikání mateří látky do včelstva.

• Menší ztráty matek jsou při přidávání na zavíčkovaný plod, kdy včelstvo nemá možnost odchovat si náhradní matku.

• Celkem ochotně přijímají matky včely ve smetenci a oddělku.

 

Kromě těchto základních působí řada jiných vlivů, zčásti málo prozkoumaných nebo neznámých. Proto v praxi pozorujeme, že se nikdy včelstva nechovají, jak jsme předpokládali. Při přidáváni většího počtu matek během několika dnů po sobě se může stát, že matky z prvních dní jsou přijaty beze ztrát a v dalších dnech ztráty jsou a nebo naopak. Přitom nepozorujeme žádné změny vnějších podmínek (počasí, snůška apod.). Ochota včelstev k přijímáni matek se může změnit během několika málo dní a důvody vůbec nepostřehneme.

 

Úspěšnost přidání závisí také na nabízené matce - na její atraktivitě. Ta je zřejmě ovlivňována výživou v larválním stadiu, kvalitou oplozeni, stupněm rozkladení, zdravotním stavem, stářím a jinými vlivy.

 

Všeobecně se mezi včelaři tvrdí, že včely samotné nejlépe poznají, která matka je dobrá a která špatná. Ze zkušenosti můžeme říci, že tomu tak je, i když známe také výjimky, které tomuto tvrzení odporují. Včelstvo si ponechává matku třeba vadnou a špatně kladoucí, aniž jeví náznaky tiché výměny. Jindy tvrdošíjně odmítá přidávané matky (opakovaně), aby si nakonec nechalo matku nouzovou a navíc ještě poraněnou. Někdy včelstvo mění zdánlivě bez příčiny matku, která výborně klade a drží včelstvo v plné síle. Je zřejmě, že vztah včelstva k matce se někdy neztotožňuje s hodnocením naším a s naším názorem na její kvalitu.

 

Metod přidáváni matek je znám velký počet a mnoho z nich je označováno jako stoprocentní. Ve skutečnosti tuková dosud objevena nebyla.

 

O definitivním přijetí matky můžeme totiž mluvit až poté, kdy ji najdeme obklopenou jejími vlastními včelami—dcerami.

 

Při přidáváni cenných matek, na nichž nám zvlášť záleží, si nejsilněji uvědomujeme, že jejich přidáváni je nejen umění, ale také štěstí.

 

NEJJISTĚJŠÍ JE SMETENEC A ODDĚLEK

Někteří včelaři vyznávají zásadu, že mladé matky patří do nových - mladých včelstev. Je to dobrá zásada, ale úplně s ní nevystačíme. Mladými matkami musíme nahrazovat také nevyhovující a staré matky. Skutečností však zůstává, že přidávání matek do smetenců a oddělků je nejméně rizikové.

 

Při jejich tvoření dodržujeme tyto zásady:

• Připravujeme-li smetenec, vždy nejdříve včelstvo, z něhož chceme odebírat včely, pozorně prohlédneme a vyhledáme matku. Pozor na tiché výměny  - ve včelstvu mohou být matky dvě! Smetáme až po odložení plástu s matkou stranou, popřípadě ještě po jejím zajištění poklopkou. Smetat můžeme i z více včelstev.

• Z rojáku, do něhož smetáme, necháme odletět létavky.

• Matku dáme do přidávací klícky, nejlépe trubičkové z drátěného pletiva, a naplno uzavřeme. Klícka musí viset pod strůpkem rojáku.

• Smetenec vězníme zpravidla 2 dni a 2 noci a usazujeme jako roj třetí den v podvečer. Během věznění dojde k stmelení včel a utužení kontaktu s matkou. Po celou dobu věznění včely krmíme.

• Při usazováni do úlu matky přidáme znovu v klícce - ovšem pevný uzávěr nahradíme těstem nebo mezistěnou. Je to jistější než ji vypouštět mezi včely vbíhající do úlu, kdy může vzlétnout nebo spadnout do trávy a ztratit se.

• Smetenec má v červnu vážit alespoň 2 kg, v červenci 2,5 — 3 kg. Nedejme se mýlit množstvím včel! Ještě v podletí se smetenec může jevit jako silné nebo alespoň střední včelstvo a na jaře vyzimujeme slabocha. Rozhodující pro přezimování je množství plodu.

• Dojde-li ke ztrátě matky, smetenec přestane stavět. Není vhodné jej napravovat přidáním druhá matky. Raději jej přes noviny a medník spojte s jiným včelstvem.

 

Formování oddělků bylo rovněž nesčetněkrát popsáno a máte vlastní zkušenosti. My sami preferujeme přidávání matek do oddělků. Zdá se nám, že včas a dobře utvořený oddělek doroste síly normálního včelstva do zimy bezpečněji včetně nejranějších oddělků na matečník. Proto opět jen několik připomínek:

• Nejvhodnější jsou plodové plásty, na nichž se ve středu líhnou již mladušky. Takové je možno i připravit, jestliže s potřebným předstihem převěsíme plodové plásty do medníků nad mřížku.

• Při převezeni oddělků na jiné stanoviště (oddělkové) vzdálené 4 - 5 km není nutno je věznit a jejich příprava je nejrychlejší. Převěsíme pouze potřebný počet plástů (zásobních i plodových) i s obsednutím a oddělek nezeslábne odletem létavek.

• Při ponechání na místě přidáme matku až po odlétnutí létavek a ještě vězníme. Použijeme pouze vybíhající plod úměrně k obsazení, aby nedošlo k jeho zachlazení. Do jedné prázdné nebo zásobami jen málo naplněné souše nastříkáme vodu. Včely ji potřebují v době věznění a i po uvolnění česna, dokud nemají létavky.

• Matku v napevno uzavřené klícce umísťujeme mezi plodové plásty, kde se líhne nejvíce mladušek, ihned po utvořeni oddělku.

• Není-li oddělek napadán slídilkami, matku za 2 - 3 dni uvolníme výměnou pevného závěru za těsto nebo mezistěnu. Předtím oddělek prohlédneme a eventuální naražené matečníky zrušíme.

• Ve snůšce přidáváme matku klíckou uzavřenou pouze těstem.

 

A PŘECE SE VĚTŠINA MATEK PŘIDÁVÁ DO VČELSTEV

Je to pochopitelné, protože výměnou matek uskutečňujeme to, co je nejvlastnějším smyslem plemenného chovu matek - zvyšovat užitkovost celé populace.

 

Výhodu mají nesporně ti, kdo odchovali matky v plemenáčcích na rámkovou míru používanou u provozních včelstev. Matku, kterou chtějí měnit, vychytí a do prázdného medníku (nebo dalšího nástavku), odděleného oč plodiště propíchaným novinovým papírem, vloží celý obsah plemenáčku s oplozenou a označenou kladoucí matkou. Je to asi nejspolehlivější způsob, při němž kromě výměny matky také včelstvo posilujeme.

 

Obtížnější a také méně rozšířená je přidávání a osazenstvem oplodňáčku. Kdo má oplodňáčky s oddělitelným dnem, posadí oplodňáček po odstranění dna na novinový papír do medníku. U nás však většina oplodňáčků oddělitelné dno nemá. Plástečky se strůpkem oplodňáčku se postaví volně na noviny nebo se vloží do krabice bez dna a odstraní se, až včely vyvedou matku prokousanými otvory v papíru do plodiště a z plástečků vyběhne plod. Vyvedeni matky se někdy protáhne na delší dobu - týden i více.

 

Většina matek z vlastního odchovu a všechny zakoupené se přidávají pomocí klícek nejrůznější konstrukce nejrozmanitějšími způsoby. Nebudeme se však jimi zde podrobně zabývat. Jednak jsou popsány v každé učebnici včelařství a každoročně se o některých opakovaně dočítáme v našem časopise Včelařství a jednak bychom vám příliš neposloužili. Platí o nich totiž to, co bylo řečeno o chovných metodách: všechny mohou být úspěšné, i když žádná z nich není stoprocentní a univerzální.

Bude užitečnější, vrátíte-li se o 2 - 3 stránky zpět a znovu pročtete tam vyjmenovaná zásady, před přidáním je ještě důkladně promyslíte a budete je konfrontovat s vlastními zkušenostmi a s vlastními možnostmi.

 

Potom si snad vyberete pro sebe tu nejjistější metodu a budete přidávat třeba umělým matečníkem z mezistěny (Vyhnánek), možná vypuštěním matky pod velkou drátěnou poklopku (Sohlüter). Nebo se rozhodnete pro přidávání pomocí chemických látek (melisový olej — Jakš, Reginal — ing. Jordan, tabákový kouř — mistr Sklenar) či budete přidávat do přeletáku, nebo zůstanete u té nejklasičtější a nejvíce používané - přidávání vyjídací klíckou.

 

Před tou nejrizikovější metodou vás však přece jen chceme varovat. Před přidáváním „na ostro“ v době bez snůšky, v době slíděni, v době, kdy ve včelstvu není plod.

 

VÝMĚNA NETRADIČNÍ POMOCÍ MATEČNÍKU

Jednu výjimku uděláme. Myslíme, že byste měli poznat tento způsob, protože má několik předností:

• Odstraňuje strach z nezdaru při přidávání kladoucí matky.

• Zpřístupňuje a přibližuje chovatelskou činnost nejširšímu okruhu včelařů včetně těch s malým počtem včelstev.

• Je velmi ekonomický, zvlášť pokud máme na mysli rychlé rozšíření geneticky hodnotného plemenného materiálu. Matečníky jsou podstatně levnější než kladoucí matky.

• Podle platných veterinárních předpisů je možné převážet matečníky bez jakéhokoli omezení.

 

Můžete použít jak matečníky zavíčkované, viz kapitola Co se zavíčkovanými matečníky, tak matečníky načaté, 2 dni staré.

 

Výměna s použitím načatých matečníků se nejvíce blíží tiché výměně.

 

Včelstvu, jemuž chceme měnit matku, přidáme do medníku 2 dny starý nezavíčkovaný matečník, ať z vlastního chovu či matečník rojový nebo dovezený z některého vyššího chovu.

 

Včelstvo nebudete hned zbavovat staré matky. Necháte to až na den zralosti matečníků (tj. při použití matečníků dva dny starých až 8. den). Při jednom otevření úlu vychytíte v plodišti matku a přemístíte do něj plást z medníku s jedním matečníkem. Dáte jej pod mřížku proto, aby matka mohla po vylíhnutí vyletět nejprve na orientační a potom na snubní prolet. Včelstvo matečník nevzruší, protože je to jeho matečník. Odebráním matky se také nevzruší, neboť nemá důvod, má matečník, v němž již „slyší“ mladou matku, svou matku, kterou úlové mladušky ve stadiu larvy krmily a ošetřovaly, matečník zavíčkovaly, zahřívaly a teď očekávají její zrození.

 

Matka se vylíhne v prostředí vlastních včel jako při tiché výměně. Jen její původ je jiný - je z hodnotnějšího včelstva. Kdybyste chtěli situaci přiblížit ještě víc okolnostem při tiché výměně, přemístěte plást se starou matkou z plodiště nad mřížku a teprve, až mladá začne dole klást, ji odstraňte.

 

Je-li v medníku očko, otevřete je a oddělte medník položením dvou folií na mřížku. Tak se mladá matka nikdy nevyrojí. Kdyby se popřípadě ztratila, můžete spojením vrátit starou.

 

Samozřejmě, že úplně bez rizika ani tento způsob není. Matečník se nevylíhne nebo se matka na snubním proletu ztratí. Pro tyto případy musíme mít matky rezervní, získané zaškolkováním části matečníků do oplodňáčků nebo jiných chovných úlků.

 

KDY MATKY VYMĚŇOVAT

Je víceméně pravidlem, že většina včelařů vyměňuje matky až po skončení snůšky, v druhé polovině července a v srpnu. Mnozí je shánějí dokonce i v září. Je to období pro výměnu dost nepříznivé, protože není přínos, nebo je nepatrný, začíná slídění, plodování má sestupnou tendenci a ve včelstvu je převaha starých a upracovaných včel, které nemají k matce dobrý vztah. Tyto okolnosti vyvolávají ve včelstvu náladu, která objektivně přidání ztěžuje a je příčinou častých nezdarů, které pochopitelně od výměn odrazují. Vyměňují se matky staré - tříleté a dvouleté a matky včelstev výnosově podprůměrných. Taková praxe je výrazem extenzívního vedení včelstev. Matky by se měly vyměňovat v průběhu celého včelařského roku: kdykoli, když zjistíme, že je výměny třeba. Jsou to zejména tyto případy:

• Zjistíme mezerovitý plod nebo jiné poruchy v kladení, např. mezi dělničím je trubčí plod nebo plodu je v poměru k síle včelstva málo.

• Matka je trubcokladná.

• Matka je viditelně poškozená - chybí jí článek na noze nebo má chromou celou mohu, má vyvrácené křídlo, roztřepaná křídla apod.

• Při jarní prohlídce je ve včelstvu nekladoucí (neoplozená) matka.

• Včelstvo je silně nosematické.

 

Vyměňovat bychom měli i v dalších případech:

• Včelstvo opakovaně nepřezimuje dobře, je podstatně slabší než jiná, která šla do zimy přibližně stejně silná.

• Včely jsou při otevření úlu neklidné, pobíhají po plástech, opouštějí i plod, hrnou se z úlu, „přetékají“.

• Včelstvo dosáhne síly až během hlavní snůšky - na úkor výnosu.

• Projevuje mimořádný sklon k rojení, nevyplňuje ani plodiště a již naráží rojové matečníky.

• Včely jsou při každé prohlídce nervózní a bodavé i v době jarního rozvoje a ve dnech, kdy je snůška.

• Včelstvo je silné, matka je podle množství plodu výkonná, ale denní přínosy jsou nízké a celkový výsledek podprůměrný.

 

Výměny prováděné kdykoli podle potřeby jsou nejúčinnějším prostředkem stálého ovlivňování a trvalého zlepšování ekonomických výsledků včelařství.

 

Abychom mohli do svého provozního způsobu toto opatření - výměny podle potřeby - zařadit. musíme matky mít.

 

Abychom je měli a měli jich dostatek, k tomu je nejspolehlivější cesta - stát se sami chovateli.

 

ZÁVĚR

Připomínáme ještě, že odchov matek je práce vyžadující svědomitost a vytrvalost, je to práce, s níž nebudete nikdy plně spokojeni, která nikdy nekončí.

Podmínky pro chov včel se v několika posledních desetiletích podstatně změnily. Způsobila to intenzifikace zemědělské výroby a do značné míry i zhoršená ekologie celých krajinných oblastí.

 

Včelařská věda se snaží reagovat na změny hlubším poznáváním biologie včelstva, praktičtí včelaři novými provozními způsoby. Rozšířilo se kočování se včelstvy a prosazuje se chov silnějších včelstev.

 

Další cesta k lepším a stabilnějším výsledkům se zatím využívá - podle našeho mínění - nedostatečně. Je to plemenářská práce v chovu včel a chov matek.

 

Je sice uznáváno jedinečné postaveni matky ve včelím společenství, na matce záleží nejen, zda včely v jejím včelstvu jsou mírná či bodavé, rojivé či nerojivé, jak jsou odolné vůči nemocem, jak se na jaře rozvíjejí, ale také, kolik nanesou medu. Odchov matek v dostatečném množství se však zatím nestal tou neodmyslitelnou a neopominutelnou součástí včelařské zootechniky.

 

Máme u nás výborně organizované vyšší chovy a máme i promyšlenou koncepci plemenářské práce, kterou plánuje a řídí chovatelská komise ÚV ČSV. Statistická hlášení o počtu odchovaných matek v porovnáni se skutečnou potřebou nenasvědčují, že u většiny našich včelařů došlo ke změně jejich myšlení v tom smyslu, že každý další pokrok v chovu včelstev může jít jen cestou trvalého ovlivňováni všech vlastností včelstev prostřednictvím plemenářské a chovatelské činnosti.

 

Máme-li na tomto stavu něco změnit, musí se zapojit do chovatelské práce další tisíce včelařů a naučit se vychovávat si matky pro sebe sami. K tomu nepotřebují ani nové úly, nemusí obstarávat nákladné pomůcky, ani nic měnit na svém provozním způsobu, na svém vyzkoušeném způsobu ošetřování včelstev - a mohou začít hned od příštího jara.

 

Jako zaroste v krátké době pozemek, který přestanete obdělávat, plevelem, tak i včelín, třeba dlouholetým chovatelským úsilím zušlechtěný, se během několika málo let stane opět takovým, jakým byl původně. Také chovatel matek má totiž proti sobě neúprosný Hardy—Weinbergův zákon, podle něhož se příroda snaží zachovat rovnováhu, a kdekoli a kdykoli se rovnováha poruší, hned ji k ní opět vrací.

 

Proto je nutný trvalý výběr (selekce) — pozitivní i negativní. Otázky plemenitby však neměly být předmětem našich úvah. Cíl byl mnohem skromnější; především vzbudit zájem o chov matek a poradit do začátku.

 

Končíme s přáním, s nímž prý končíval ve dvacátých letech pan redaktor Kitzberger své chovatelské kurzy:

 

       Ať máte matečníky jako palce a z nich prvotřídní plodné matky!

 

PLEMENÁŘSKÁ PRÁCE V CHOVU VČEL - ROZDĚLENI CHOVŮ

V minulých letech se výrazně zvýšil zájem o plemenné matky vyšších chovů. Pro lepší orientaci v jednotlivých stupních chovů zde uvedeme jejich charakteristiky. Podle chovatelského řáduje struktura chovů následující:

1. Chov užitkový;

2. Chov registrovaný;

3. Chov rozmnožovací(šlechtitelský);

4. Chov uznaný;

5. Chov oblastní.

 

1. Chov užitkový

V těchto chovech si jednotliví chovatelé chovají matky pro vlastní potřebu. Je jim doporučován rozchov osvědčeného materiálu buď místního nebo pocházejícího z vyšších chovů.

 

2. Chov registrovaný

Cílem těchto chovů je rozchovávat větší počty výkonných matek pro své nejbližší okolí. Chová se z materiálu rozmno­žovacích, uznaných nebo oblastních chovů. Vede se evidence o chovu. Registrovaný chovatel musí mít minimálně 20 včelstev, rovněž musí splnit podmínky pro vydání veterinár­ního atestu. Registrované chovy jsou evidovány u jednotlivých okresních výborů ČSV, do jejichž okruhu působnosti spadají stanovištěm včelstev.

 

3. Rozmnožovací (šlechtitelský) chov

Je prvním z takzvaných vyšších chovů. Pracuje jako velkochov. Odebírá plemenný materiál z oblastních a uznaných kovu. Rozmnožuje ve velkém měřítku pouze prověřený materiál. Je prováděn přísný hromadný výběr, každoročně je obměněno nejméně 60 procent matek.

Na stanovišti v centru chovu musí být soustředěno nejméně 40 včelstev. Provozovatel RCH je povinen si zajistit každoročně veterinární atest vydaný příslušnou okresní veterinární správo­u. Chovatel vede matriku matek, úlové výkazy, přehled o výkonu včelstev a k prodávaným matkám přikládá evidenční lístek.

 

4. Uznaný chov (dále UCH)

Za uznané chovy lze považovat elitní chovy kraňky, vy­kazující trvale nadprůměrné užitky, vyrovnanost a doprovodné vlastnosti. Základní plemenářskou metodou UCH je individuální výběr a možnost kontroly páření inseminací. Těžiště práce ­UCH je v dokonalé plemenářské práci. UCH mají právo dodávat matky k dalšímu množení do rozmnožovacích chovů. Jed­nou z podmínek pro činnost UCH je zajištění kontroly páření matek inseminací.

UCH musí projít uznávacím řízením, ve kterém jsou sledo­vány po dobu dvou let na zkušební stanici vlastnosti matek. Je hodnocen medný výnos i doprovodné vlastnosti. Na uz­nání je vydáván písemný atest s platností 10 let.

 

5. Chovy oblastní (dále OCH)

Oblastní chovy mají bezprostřední spojení s výzkumem v plemenitbě včel a předávají výsledky výzkumu do praxe. Vý­běrovou základnu pro ně tvoří rozmnožovací chovy. Dodávka­mi plemenného materiálu ovlivňují kvalitu celého zemského chovu. Stejně jako u uznaného chovu je základní pod­mínkou mít pro jeho zřízení nejméně 40 včelstev a možnost používat inseminaci matek.

 

ZNAČENI MATEK

Základním označením matky je barva. Dříve se na území bý­valé Československé republiky používal vlastní, čtyřbarevný systém. Dnes jsme přešli na pětibarevné značení, které je v pod­statě evropským standardem. Nyní uvedeme značení odpo­vídající několika nejbližším letům:

2001 - bílá;

2002 - žlutá;

2003 - červená;

2004 - zelená;

2005 - modrá;

2006 - bílá.

To ovšem není jediné označení matky, se kterým se může­me setkat. Pokud kupujeme matky od některého z vyšších chovů, dostaneme s velkou pravděpodobností rodokmen mat­ky, kde bude matka označena kódem, např.: CT KYV 970001-CT KYV 960025/CT KYV960035.

Toto značení vypadá na první pohled jako hlavolam. Jen­že každý hlavolam lze vyluštit.

První část označení, před pomlčkou je značkou samotné matky, první dvě písmena CT udávají plemennou příslušnost, např. CT = kraňka Troiseck, CO = kraňka Oberkärten atd. KYV je označení místa odchovu, např. KYV = oblastní chov Kývalka, DOL = oblastní chov Dol atd. Šestimístné číslo udá­vá číslo matky, přičemž první dvě čísla jsou označením roku, další čtyři pořadovým číslem matky.

Za pomlčkou nalezneme na prvním místě označení matky a za lomítkem označení matky trubců, jde tedy o matku inse­minovanou. V případě přirozeně spářené matky je za lomít­kem uvedena místo čísla matky trubců písmenná zkratka a to:

VSP - výběr selekčního programu;

H - hromadný výběr;

R - matka rojová; ‚

TV - matka z tiché výměny;

N - matka nouzová.

Matky z výběru selekčního programu (VSP) se zavádějí v letošním roce poprvé. Jsou to přirozeně pářené matky, jejich mateřská linie byla nejméně ve dvou sezónách průkazně odsledována na hygienické chování k poškozenému plodu a in­tenzitu varroázy. Tyto matky smějí nabízet jen oblastní, uznané a rozmnožovací chovy, které úspěšně prošly auditem.

 

Čerpáno s Včelařské Encyklopedie ing. Jana Jindry

 

Na začátek   Matky    Úvodní stránka